srv. Zklamání, Poznání, Lítost, Pláč, Vina, Svědomí, Pokání, Odpuštění, Mravnost
 

Lk 2,48  Gen 3,13  2Sam 12,9  2Sam 24,10  Mt 11,21 Mt 21,32 Mt 23,37 Lk 22,48

Zarazili se a jeho matka mu řekla: Dítě, proč jsi nám to udělal?  Jedla a dala svému muži. Proto řekl Hospodin ženě: Cos to udělala? Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a učinil, co je zlé v jeho očích? Potom měl David výčitky svědomí že dal lid sečíst. Velmi jsem zhřešil Kdyby se staly v Tyru a Sidónu takové zázraky, dali by se na pokání Přišel k vám Jan, neuvěřili jste mu. Celnící však a nevěstky mu uvěřili Jeruzaléme! Chtěl jsem shromáždit tvé děti, jako kvočna svá kuřátka Jidáš ho políbil, Ježíš mu řekl: Jidáši, políbením zrazuješ syna člověka?

Carretto: Dopisy z pouště, Cesta 1994, str. 78-79, též Tolerance
Kushner: Když se zlé věci stávají dobrým lidem, Portál 1996, str. 92-93 též Vina
Seifert: Všecky krásy světa, Akropolis 2015, str. 34,576,609
Sezima: Confiteor, Ob. KN 15.10.1972

Augustin sv.: Vyznání, Kuncíř 1926, str. 341
Bouland: Všechno je milost, Karmel 1994, str. 118,120,126
Cantalamessa: Zpěv Ducha, Karmel 2001, str. 
Cuskelly: Současná spiritualita, Karmel 1994, str. 139

      Vyčítat můžeme druhým, ale též sobě. Přes Boží odpuštění si člověk vyčítá
některé věci po celý život, a někdy se výčitky dostaví až ve stáří. Snad proto se
některým lidem špatně umírá. Je to důkaz existence svědomí. A to míváme různé. 
Jaroslav Seifert si na stará kolena vyčítal, jak se choval k své mamince,  když byl
mladý. Žaluje na sebe i Sezima.  Také i Bůh vyčítá, čeho jsme se dopustili, někdy
docela ostře. Evě bylo řečeno:  Cos to učinila?  Také Kainovi: Kde je tvůj bratr?
Podobně velkopáteční improperie: Lide můj, co jsem ti učinil, řekni, čím jsem tě 
zarmoutil? Někteří výčítají Pánu Bohu. A lze vyčítat přibitému na kříži? Výčitka 
je součástí výchovy. Funguje lépe než fyzické tresty. Svatý Jan Bosko by nám
to potvrdil. 
K 208, 1039, 1336, 1455, 1781, 2287