srv. Svědomí, Hřích, Pokání, Pláč, Zklamání, Výčitky, Odpuštění, Vina
 

Lk 15,21 2Sam 12,13 Ž 51,5.6 Zach 12,10 Mt 21,28 Mt 26,75 Mt 27,4 Lk 7,38

Otče, zhřešil jsem, teď už si nezasloužím nazývat se tvým synem  David Nátanovi řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu. Pak ležel na zemi Já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou, zhřešil jsem  Budou naříkat nad probodeným, jako se naříká nad jediným synem Jdi pracovat. Odpověděl: Mně se nechce, ale potom toho litoval a šel Petr si vzpomněl na Ježíšova slova, vyšel ven a hořce se rozplakal Zhřešil jsem. Zradil jsem nevinnou krev. Oni řekli: Co je nám do toho? Přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se. Slzami smáčela, líbala

Herbst: V Boží blízkosti, Karmel 2007, str. 33
Pecka: Starý profesor se hlásí o slovo, Cor Jesu 1994, str. 23
Pinknerová: Dneska jsem to stihla, Karmel 2012, str. 104
Sokol: Proč chodíme do kostela? Karmel 2013, str. 30

Augustyn: Kde jsi Adame? Karmel 1998, str. str. 165-170
De Mello: Spojení s Bohem, Cesta 1999, str. 145,153,155

      K tomu, aby člověk litoval svých vin musí mít svědomí. Syn v evangeliu sice
otci řekl mně se nechce, ale potom se v něm něco hnulo, litoval a šel. Na základě
lítosti jsou nám odpouštěny hříchy. Kdo nelituje, zbytečně se zpovídá.  Když král
David nelitoval viny, přišel prorok, aby mu otevřel oči, aby mohl svou vinu poznat. 
Začal litovat. Byla to lítost hodná krále. Někdo lituje svých vin, protože má strach
o sebe, bojí se. To je lítost nedokonalá. Zdá se, že strašit peklem v našich dobách
je neúčinné. Hříšník si má uvědomit, že se proviňuje proti Boží lásce. Že se chová
jako nevděčník. I malé dítě ví, kdy mamince ublížilo.  Prožívat bolest nad tím, že
jsme zklamali lásku, to je dokonalá lítost. Takovou lítost pocítil svatý Petr, když 
Pána Ježíše zapřel. Hořce toho litoval. 
K 393, 982, 1259, 1430-33, 1448, 1451-53, 1457, 1490-92, 1650, 1861,
1874, 2579