srv. Hřích, Sebereflexe, Vina, Výčitky, Bázeň Boží, Charakter, Lítost, Mravnost
 

Mt 21,29  2Sam 12,13  Sir 14,2 Mt 27,3 Jan 8,9 Řím 2,15 1Kor 4,4 1Jan 3,21

On odpověděl: Mně se nechce, ale potom toho litoval a přece šel  Nátan řekl: Ten muž jsi ty! David k tomu: Zhřešil jsem proti Hospodinu Blaze člověku, kterého neobviňuje svědomí a kdo neztratil svou naději Když zrádce Jidáš viděl, že Ježíš je odsouzen, hnulo se v něm svědomí Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, zůstal on sám a ta žena Svědectví jejich svědomí jsou úsudky, které obviňují, nebo je obhajují Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn Jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to důvěry v Boha  1P 3,16

Herrmann: První hřích, Albatros 1972, str. 26-27
Kejř: Jan Hus známý i neznámý, Karolinum 2015, str. 65,66
Nigg: Tomáš More, Cesta 1990, str. 33-34,38-39
Novotný: Odvaha být církví, Karolinum 2013, str 336 /Zvěřina/

Augustyn: Kde jsi Adame? Karmel 1998, str. 171-183
Augustyn: V jeho ranách, Karmel 2000, str. 93
Kushner: Aby měl život smysl, Portál 2017, str. 
Sokol: Proč chodíme do kostela? Karmel 2013, str.18

      Svědomí je hlas Boží v nás. Má ho každý člověk? Svědomí varuje, abychom
se nedopouštěli špatností /Ex 1/, nebo upozorňuje na aktuální situaci /Ebedmelech/, 
nebo něco vyčítá.  Proto Bůh poslal Davidovi proroka Nátana, aby si uvědomil, co
se vlastně stalo, čeho se dopustil. Svědomí je nejvyšším měřítkem mravnosti. Ne čin
sám o sobě, ale v kontextu s naším svědomím. Král Jindřich VIII. doufal, že Tomáš
More bude souhlasit s jeho chystaným manželstvím, ale Tomáš to odmítl. Svědomí 
mu nedovolilo přísahu složit.  V protikladu k diktátorům ztělesňoval moc svědomí. 
Sám by si nedovolil posuzovat svědomí ostatních. Kdo přísahu vykonal, musel si 
to přece zodpovědět před svým svědomím /Nigg/. Formovat stále své svědomí 
je úkol docela náročný.
K 208, 1453-58, 1468, 1700, 1706, 1749, 1751, 1776-98, 1849, 1860, 1865,
2039, 2106, 2217, 2242, 2311, 2524