14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ    C 2

CHLOUBA

srv. Sebejistota, Výsledky, Úspěch, Pýcha, Sebereflexe, Slabost, Domýšlivost
 
Gal 6,14
Lk 18,11
Řím 5,2
Řím 5,11
1Kor 4,7
1Kor 9,16
2Kor 10,17 
Jak 4,16
Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným, než křížem 
Děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nebo jako tamten celník 
Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha 
Ještě více! Smíme se chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista 
Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš? 
Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu to je mi uloženo a běda 
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu  2Kor 11,30 chlubit svou slabostí
Vy se jen chlubíte a chvástáte, všechno takové vychloubání je špatné

Škarvan: Chodící reklama, Ob. ET 1.2.2012
Lukl: Bůh sám se smilovává, Ob. KJ 8.6.1977
Vella: Síla eucharistie, Karmel 2011, str. 25

      Vychloubání je ubohé. Někdo má krásnou postavu, jiný umí vydělat peníze, 
další má vzdělání. Proč se ale vychloubat? Dobré dílo se chválí samo. Proto svatý
Pavel připomíná: Co máš, co bys nebyl dostal? Jestli jsi to dostal, proč se chlubíš? 
Někdo namítne, že všechno si vydobyl prací vlastních rukou. Ale ani to není důvod 
k chlubení. Za peníze si nikdo věčnost nekoupí.  Jestli se máme chlubit, pak křížem 
našeho Pána, doporučuje svatý Pavel. V kříži vidí záchranu.  Kdosi za nás zaplatil. 
Rodiče se rádi chlubí svými dětmi, nesmí však zapomínat, kdo je skutečný dárce 
života. Bez pokory rádi připisujeme zásluhy sobě, jako onen farizej z Lukášova 
evangelia. Domníval se, že je lepší než ostatní lidé, a dával to okázale najevo. 
Bohu se nelíbil, zatímco celník vzadu ano. 
K 224, 1460, 1752, 1969, 2481