srv. Chlouba, Pokora, Zajištěnost, Pýcha, Sobectví, Skutky, Sebereflexe
 

Lk 18,11 Gen 11,4 Mt 7,26 Mt 26,35 Lk 12,19  2Kor 10,18  2Kor 12,5 2Tim 1,12

Děkuji Bože, že nejsem jako ostatní lidé, nebo jako tamten celník  Vybudujme město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno Nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku I kdybych měl s tebou jít na smrt, nezapřu tě. Podobně mluvili ostatní  Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj! Vždyť osvědčený muž není ten, kdo sám sebe doporučuje, ale Pán  Tím člověkem ano, sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi Vím komu jsem uvěřil, že on má dosti moci, aby ochránil to, co mi svěřil

Conev: Přepychový svět, Ob. "Konzum", ZN 5.3.1982 
Lukeš: Celý život jsem se učil a přece jsem propadl, Zámek 1998, str. 134
Wilkerson: Začalo to dýkou a křížem, Křesťanský život 1992, str. 102-104

Augustyn: Zástupy žasly nad jeho učením, Karmel 2003, str. 73
Grün: Dimenze víry, Karmel 2006, 63,64,71

      Farizej z dnešního evangelia si je vědom svých kvalit. Je se sebou spokojen. 
Je přesvědčený, že Bůh to vidí stejně. Proto taková přezíravost na adresu celníka. 
V tom je nebezpečí pro všechny, kteří to v životě někam dotáhli.  Snadno řeknou: 
Bože děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé. Protože jsem o něco víc. Každý člověk 
je smrtelný, každý je nahraditelný. Pýcha předchází pád. Bez Božího požehnání je
marné naše namáhání. Když se člověku daří a on ví, že to dokázal s pomocí Boží, 
nemůže se chovat jako farizej v dnešním evangeliu. Je pokorný. Pak nedej Bože, 
abychom se od Pána odkláněli jen proto, že si sami stačíme. Proto varoval svatý 
Augustin, že lidé opustili Boha a on je za to potrestal tím, že je nechal napospas 
sobě samým. 
K 57, 1931, 2481, 2559