srv. Odsuzování, Povýšenost, Kritika, Podezření, Dav, Soud, Pomluva, Lidská důstojnost
 

Lk 7,39  Gen 37,19  Mt 13,55  Lk 7,34 Jan 1,46 Jan 7,15 Jan 7,52 1Kor 4,3

Poznal by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká, že je to hříšnice!  Řekli si mezi sebou: Hle, tamhle přichází, ten snílek! Pojďme a zabijme ho! Copak to není syn tesařův, copak se jeho matka nejmenuje Maria? Lk 4,22  Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: Je to žrout a pijan vína, přítel celníků  Natanael: Může z Nazareta vzejít něco dobrého? Filip: Pojď a podívej se Židé se tomu divili a říkali: Jak to, že se vyzná v Písmu, když se tomu neučil?  Nejsi ty také z Galileje? Zkoumej a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane  Mně na tom pramálo záleží, abych byl posuzován od vás, či od jiného soudu

Illés: Karpatská rapsodie, Ob. KLU 1965, str. 88-89 /Veřejné mínění/ 
Lehejček: Dopis o biskupu Huynovi, Ob. Karmel č.3/2006, str. 17-20 /Předsudky/
Vodička: Básník Jakub Deml v Tasově, Torst 2001, str. 202

Augustyn: V jeho ranách, Karmel 2000, str. 95, též Dav
Čapek: Od ucha k uchu, Ob. ET 7.8.1996
De Mello: Cesta k lásce, Cesta 1996, str. 151-152  Předsudky
Häring: Láska je víc než přikázání, Č.k.charita 1971, str.192-194

      Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, zmiňuje lidová moudrost. 
Divná moudrost. Postižený se nedozví, co o něm říkají. Když se zeptáte odkud 
to vědí, dostanete odpověď: To ví každý. Tak se může velmi ublížit. Illés k tomu 
říká, že staří židé měli jeden zákon. Někoho obžalovali z těžkého zločinu. Zda je 
vinen nebo ne rozhodli tajným hlasováním. Prostá většina stačila k tomu, aby byl 
obžalovaný ukamenován nebo osvobozen. Když však každý z nich hlasoval pro 
vinu, byl osvobozen stejně, jakoby hlasovali pro nevinu. Židé totiž dobře věděli, 
že není obyčejný viník ten, koho pokládá každý za viníka. Tak byla v dnešním 
evangeliu označena žena, o které každý věděl své, jen Ježíš to vědět nechtěl. 
Vždyť jeho také hodnotili. Jak se měl bránit?
K 588, 1931, 2286, 2477, 2493, 2499, 2507