srv. Hodnocení, Odsouzení, Trest, Obhájce, Záchrana, Milosrdenství, Spravedlnost
 

Jan 3,17  Mt 7,2 Mt 25,32 Jan 7,51 Jan 8,10 Jan 12,47  Sk 10,42 Řím 2,1

On neposlal Syna aby svět odsoudil, ale aby byl skrze něho spasen  Nesuďte, abyste nebyli souzeni, jak soudíte, tak budete souzeni   Lk 6,37  A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů    Iz 11,3 Odsoudí náš Zákon někoho, dokud ho nevyslechne, a nezjistí, co udělal? Ženo, nikdo tě neodsoudil? Nikdo pane. Ani já tě neodsuzuji    1Kor 4,4 Já nesoudím, vždyť jsem nepřišel, abych svět soudil, ale abych svět spasil Abychom hlásali, že to je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými Ze sebe děláš soudce? Tím, že soudíš druhého, sebe odsuzuješ! Jak 4,12

Příhoda: To ostatní nechávám na Pánu Bohu, Karmel 2010, str. 172
Rybář: V tomto hrobě odpočívá, Ob. KT 1.11.2005
Vodička: Jepičí okamžiky, Vyšehrad 1990, str. 143-145
Young: Chatrč, Knižní klub 2009, str. 162,163

Augustyn: V jeho ranách, Karmel 2000, str. 71
František Saleský: Úvod do zbožného života, Zvon 1990, str. 151-153
Grün: O mlčení, Karmel 2005, str. 20-23
Gumbel: Ježíšův životní styl, Karmel 2014, str. 147 

      Když někdo zemře, říká se o něm, že je na pravdě Boží. Bible mluví o soudu 
na konci času a v náznacích i o soudu bezprostředně po smrti.  Mezi obžalovanými 
budu také já.  O důkazech proti mně nelze pochybovat. Můj život, to jsou také moje 
hříchy. Je záhodno myslet na dobrého obhájce. Jediný obhájce, který by mohl vyhrát 
můj soud je Pán Ježíš. A pak je tu ještě jedna naděje: Jak soudíte, tak budete souzeni. 
Je třeba vzít Ježíšovo varování nesuďte vážně. Na osvobozující rozsudek ale nemáme 
nárok, jde o Boží milosrdenství. Proto se modlíme: Bože, buď milostiv mně hříšnému 
jako celník z evangelia  a doufáme, že jeho milosrdenství na sobě zakusíme, když si 
sami v životě milosrdně počínáme. Jak to kdosi napsal: Kdo sám sebe soudí, toho 
Bůh neodsoudí. 
K 553, 678-81, 729, 911, 1021-22, 1038-41, 1059, 1465, 1470, 1778, 2054, 
2477, 2478, 2831, 2853