srv. Varování, Ponížení, Pokrytectví, Předsudky, Odsuzování, Výchova, Sebekritika
 

Mt 18,15  Ez 3,20 Mt 15,8 Lk 6,42 Lk 7,34 Lk 15,2 Lk 17,3 Gal 2,11

Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi, pokárej ho mezi čtyřma očima Jestliže jsi ho v jeho hříchu nevaroval, budu k odpovědnosti volat tebe  Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je ode mě daleko. Darmo uctívají Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku, a sám nevidíš ve svém oku trám Přišel Syn člověka, jí a pije a říkáte: je to žrout a pijan vína, přítel celníků Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: Přijímá hříšníky a jí s nimi! Když tvůj bratr zhřeší, domluv mu, a když toho bude litovat, odpusť mu!  V Antiochii jsem přímo proti němu vystoupil, protože si zasloužil výtku

Halík: Poslušnost je vztah, Ob. KT 24.9.1995 
Lachmanová: O milosrdenství, Karmel 2000, str. 78
Medek: Děkuji, mám se výborně, Torst 2005, str. 38 /Beneš/
Ramba: Tajemství Karla IV., Akropolis 2015, str. 49

Augustyn: Jak hledat a nalézat Boží vůli, Karmel 1997, str. 45
Vella: Ježíš - lékař těla i duše, Karmel 2006, str. 232 
Wanke: Postavit světlo na svícen, Karmel 2005, str. 37,38
  -  Naše víra, Česká katolická charita 1974, str. 118

      Kritiku málokdo přijímá. Napomínat s láskou neumí každý. Vychovatele či 
rodiče této povinnosti nikdo nezbaví. Prorok Ezechiel řekl: Když se budeš snažit 
odvracet ho od špatné cesty a on tě neposlechne, není to tvoje vina. Napomínání 
vyžaduje, abychom přijali určitá pravidla, naznačená v evangeliu. Napřed mluvme 
mezi čtyřma očima, potom si přiber jednoho nebo dva, nedá-li si říci, jdi, pověz to 
církvi. Různí reformátoři církev kárali, častokrát nevhodně, a někdy na to doplatili. 
Mocní v církvi a nejen v ní nepřijímali kritiku rádi, zvláště, když si sami mocensky
počínali. V době pokoncilní se kritika církve stala módou. Patřím-li k církvi, jistě 
je každá kritika církve i mou obžalobou. Hlavou církve je Pán Ježíš, jeho máme 
kritizovat? V něm je církev svatá. 
K 1336, 1829, 2223-24