srv. Dítě, Církev, Synovství, Boží Syn, Boží království, Závislost, Milost, Svět
 

1Jan 3,1  Mdr 2,13  Jan 1,12 Jan 15,19 Řím 8,16 Gal 3,26 Ef 1,5 1Jan 3,10

Že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme!  Spravedlivý zná Boha, je dítětem Božím, je výčitkou našemu smýšlení Všem kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, věřící v jeho jméno Nejste ze světa, a já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch Svatý, že jsme Boží děti  Všichni, pokřtění v Krista, jste totiž Boží děti skrze víru v Krista Ježíše On nás ze svého rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti Podle toho se rozeznají Boží děti. Kdo nežije spravedlivě, není z Boha

Dufour: Slovník biblické teologie, KŘAK 1991, str. 503
Lachmanová: Laická spiritualita M.Delbrelové, Karmel 2004, str. 30
Ratzinger: Ježíš Nazaretský: Prolog, Barrister Principal 2013, str. 13
Rohr: Všechno má své místo, Vyšehrad 2003, str. 65

      Být Božím dítětem je vznešené označení. V Bibli se též mluví o Božím synovství. 
Božím Synem v přesném slova smyslu je jedině náš Pán Ježíš Kristus. Jeho narození,
kdy je v Mariině náruči, nás pochopitelně vede k označení Ježíše, jako Božího dítěte.
Pak musíme rozlišovat, co znamená, že my jsme adoptivními Božími dětmi a jak to je
v jeho případě. Boží Syn Ježíš Kristus je vtělený Bůh.  On je ten Dobrý pastýř, který 
nás vede k Otci, a nechce nikoho z nás ztratit. Dal nám nesmírná přislíbení a přeje si, 
abychom měli účast na Božské přirozenosti, a unikli zlé zkaženosti, která ovládá svět 
špatnými žádostmi. Jako rodiče přijímají děti, aby jim vše potřebné mohli dát, nabízí 
nám Bůh sebe. Přijetím křtu jsme se Božími dětmi stali a to také jsme! Díky milosti
Boží patříme ke Kristu navěky. 
K 526, 1077, 1108, 1250, 1265, 1474, 1692, 1694, 1996, 2157, 2222, 2639, 
2785, 2793, 2796, 2798