srv. Pozvání, Čekání, Odmítnutí, Nepřijetí, Zklamání, Pohotovost lásky, Příchod
 

1Sol 1,9  Gen 4,4 Mt 19,14 Lk 2,7 Jan 13,20  Sk 16,14 Řím 8,15  Flm 17

Vždyť tam lidé sami vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo  Ábel přinesl oběť. Hospodin shlédl milostivě na Ábela a na jeho oběť Nechte děti přijít ke mně, nebraňte jim, takovým patří nebeské království Položila ho do jeslí, když v zájezdním útulku nebylo pro ně místo Sk 5,14 Kdo přijímá toho, koho já posílám, přijímá mne; a i toho, který mě poslal Ženě Lýdii Pán otevřel srdce, takže pozorně naslouchala Pavlovým řečem  Dostali jste ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, proto volají: Abba Otče  Jsi-li přesvědčen, že my patříme k sobě, přijmi ho, jak bych to byl já sám

Guénard: V ringu s Bohem, Karmel 2011, str. 134
Lepman: David a vánoční příběh, Ob. KT 19.12.1993
Schulz: Kámen a bolest, ČS 1970, str. 66, též Radost
Šorm: Hostinský v Betlémě, Ob. ET 16.12.2015

Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmel 1994, str. 95
Čarek: Maminka, Borový 1948, str. 20
Quist: Mezi člověkem a Bohem, Č.k.charita 1969, str. 105-108
Vodička: Cesta sv. Terezie Ježíškovy, Vyšehrad 1970, str.14,30,35

      Student Špidlík kdysi doprovázel kamaráda na Velehrad. Posadil se před 
domem jezuitů. Když šel okolo jeden z nich, všiml si ho a pozval na oběd. Byl 
tím natolik osloven, že se rozhodl vstoupit k jezuitům. Schopnost přijímat bližní 
a nabídnout jim místo nejen u svého stolu, je čin opravdové lásky.  Svatý Pavel 
vzpomíná a děkuje za přijetí v Soluni.  Podobně sv. Augustin vzpomíná, jak byl 
přijat sv. Ambrožem. Přijímat v lásce bratra znamená přijímat Pána. Bývá to ale 
i jinak.O Pánu Ježíši se píše, že do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Také 
Samařani jej nepřijali, ale Pán se na ně nezlobil. Kdo se ochudil? Těžké to mají 
přistěhovalci. Surožskij píše, že často nejsme schopni Krista přijmout, chceme 
něco od něho, často ale nechceme jeho /V jámě lvové 12/ 
K 437, 530, 678, 918, 1336, 1388-93, 1627, 1692, 1991, 2084, 2519, 2679, 
2782, 2784