srv. Spravedlnost, Neúplatnost, Předsudky, Přetvářka, Pomoc, Záchrana, Soud
 

Jak 2,1  Dt 10,17  Sir 35,13  Mk 3,33 Jan 10,16  Sk 10,34 Řím 10,12  1Tim 2,4

S vírou v Pána nesmíte spojovat stranictví. Vejde-li muž s prsteny  Vždyť Hospodin je Bůh veliký, který nikomu nestraní a nebere úplatky Nebude nikomu stranit na úkor chudáka, vyslyší modlitbu ukřivděného Odpověděl jim: Kdo je má matka a moji příbuzní? Kdo plní Boží vůli Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince, také ty musím přivést Tu se Petr ujal slova a řekl: Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní Není totiž rozdíl mezi Židem a pohanem. Kdo vzývá Pána, bude spasen On chce, aby se všichni lidé zachránili a aby tak došli k poznání pravdy

De Mello: Modlitba žáby I. Cesta 1995, str. 177
Karásek: Víno tvé výborné, Kalich 1998, str. 46

De Mello: Cesta k lásce, Cesta 1996, str. 90-91
Novak: Duch demokratického kapitalismu, OI 1992, str. 323
Skalický: Za naději a smysl, Zvon 1996, str. 35

      Maminko, koho máš nejraději, ptají se děti. Všechny stejně, řekne maminka.
Nikomu nestraní, ale je to tak skutečně? Není na straně toho, kdo bývá bezmocný,
menší, kdo potřebuje více péče? Stranictví je zaujatost pro někoho. A zamilovanost
stranictví prohlubuje. Jistý farizej se domníval /Lk 18,11/, že Bůh zajisté stojí na jeho 
straně, nebylo tomu tak. V knize Sirachovcově čteme, že Bůh nestraní nikomu. Není 
proti chudákovi i když je tomu někdy těžko věřit. Je na straně hříšníka, říká Karásek. 
Pracovitého syna otec nevítal, jako toho marnotratného. Dělníci, kteří přišli na vinici 
poslední dostali stejnou mzdu jako ti, co nesli tíhu dne i horka. Vyvolenému národu 
platilo Boží zaslíbení, z něj měla vzejít spása. Proto mu Hospodin žehnal a svým 
způsobem vlastně i stranil. 
K 218, 851, 1058, 1465, 1807, 1852,