srv. Svět, Život, Smrt, Varování, Překvapení, Připravenost, Čas, Konec, Nebe
 

Job 7,6  Gen 3,19  Ž 39,5  Ž 90,6  Lk 12,20  Lk 21,6  1Kor 7,31  Jak 4,14

Mé dny jsou rychlejší, než tkalcovský člunek, můj život jako dech  Dokud se nenavrátíš do země z níž jsi vzat. Prach jsi, v prach se navrátíš  Dej mi poznat jaká je míra mých dnů, ať si uvědomím svou pomíjivost  Tráva zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne Ž 103,16; Ž 119,19  Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co  Z toho co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno  Kdo užívají světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí  Vždyť přece vůbec nevíte co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára

Guldbransen: Věčně zpívají lesy, Ob. Janda Sfinx 1947, str. 438 viz Nemoc
Nigg: Kniha kajícníků, Cesta 2000, str. 144,145
Siostrzonek: Ranní zamyšlení, Karmel 2008, str. 83
  -  Smrt Inocence III. Ob. Evangelický kalendář 1984, str. 40

Augustyn: Zástupy žasly nad jeho učením, Karmel 2003, str. 96
Kašparů: Zápisník potulného kazatele, Cesta 2008, str. 56,57
Werfel: Velká otázka, Akord 1936, str. 18,19

      Starý Dag zvolna procital po horečnaté noci. Kdosi byl u jeho postele. Stál tam 
maličký Dag a díval se na něj. Dědečku, copak ty zemřeš? pravil. Tvář starého Daga 
se napjala, pohlédl pevně na chlapce. Kdes to slyšel? V kuchyni. Proč vlastně zemřeš? 
Všechno co žije zemře. Já také? Ano, ty také, jednou. Ale, to ještě nebude dlouho, že
ne. Jo, to si myslí všichni. Služka nakoukla do dveří a chlapce odvedla. Lidský život je 
pomíjivý. Naše země také, kdo ji udržuje na její dráze? Kdo to způsobil že slunce svítí, 
dal nám vzduch k dýchání a vodu k pití? Vesmír bude existovat ještě miliardu let? A to 
nás má utěšit při krátkosti lidského života? Ježíš na to říká:  Radujte se, že vaše jména 
jsou zapsána v nebi /Lk 10,20/. Kdo ve mne věří, živ bude navěky. Pevným bodem 
ve vesmíru a naší jistotou je jedině On. 
K 379, 400, 773, 1046, 1500