srv. Poklad, Tradice, Odměna, Synovství, Boží království, Nebe, Přivlastnění, Přijetí
 

Ef 1,18  1Král 8,51  Mt 6,19 Řím 8,17 Gal 4,7 Kol 3,24 Tit 3,7 1Petr 1,4

Jaká je naděje povolaných, jaké poklady slávy skrývá jeho dědictví  Jsme tvým lidem Bože, tvým dědictvím, oddělil jsi nás pro sebe jak dědictví  Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a zloději kradou Jsme-li však děti, jsme i dědici, dědici Boží a spoludědici Kristovi Kol 1,12 Abba Otče! Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha Víte, od Pána obdržíte za odměnu dědictví, život věčný. Služte proto Pánu Abychom ospravedlněni milostí dostali jako dědictví vytoužený věčný život  Máme živou naději na dědictví, které nepomine, pro nás připravené v nebi

"Dědictví otců zachovej nám Pane"
Suchý: Klaun si povídá s Bohem, Galén 2017, str. 113
Zikmund: Hledat Pánovu tvář, Katolický týdeník 2015, str. 181
  -  Ob. Jak máme číst Bibli? 

Dufour: Slovník biblické teologie, KŘAK 1991, str. 82-84

      Dědictví někdy působí nesváry. Ptala se jedna paní, zda má jet navštívit bratra, 
který umírá. Třicet let jsme se neviděli, my totiž spolu nemluvíme. Jeden snad dostal 
něčeho více, druhý se urazil a bylo. K hádkám o hmotné statky říkávala máma: "Duši 
to nemá". Péče o dědictví svěřené je jiná věc. Císař Karel kdysi dávno, ale i šlechtici 
v dnešní době věnují svou péči majetku po předcích, protože za něj cítí odpovědnost. 
Nejdůležitější je ovšem podíl na dědictví v Božím království, připravené v nebi. Snad 
chápeme, že to je dědictví, které nezkazí ani mol, ani rez, ani zloděj nám ho nevezme. 
Nejsme otroci, ale synové, Boží děti.  Proto žalmista volá: Ty sám jsi můj Pane mým 
dědičným podílem. Snad není třeba připomínat, že pracujeme na svém. Je to církev, 
Boží království, které máme zvelebovat. 
K 299, 735, 1107, 1130, 1222, 1265, 1817, 1831, 1880, 1972, 2009