srv. Pozvání, Povolání, Odevzdanost, Přijetí, Závislost, Dědictví, Cena, Úkol, Úděl
 

Ex 19,5  Iz 43,1 Řím 8,15 Řím 14,8 1Kor 3,23  1Kor 6,20  Ef 1,14 1Petr 2,9

Budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, protože mně náleží země  Praví: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj Dostali jste ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto volají: Abba, Otče! Žijeme pro Pána, umíráme pro Pána. Ať žijeme nebo umíráme, patříme Pánu Všecko co už je, i co přijde, je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu Nevíte, že už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupení, a za vysokou cenu Bůh si nás získal jako svůj majetek ke chvále své Božské velebnosti   Ef 1,11 Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, lid který patří Bohu jako vlastnictví

Green J.: Každý ve své noci, MF 1970, str. 211
Kašpárková: Deset vyznání, Karmel 1995, str. 30  Haken

Skoblík: Láska, tělo a etika, Karmel 2011, str. 33

      Když na hostině řeknou nabídněte si, tak si máme nabídnout. Když se nabízí
zadarmo voda života, pijme. Dar dostane, kdo nastaví ruku. Spásu si přivlastníme
díky Boží nabídce, na základě Boží přízně. Eduard Hakem si vzpomínal na umírání 
svého bratra. Ten ležel v agónii a už nevnímal.  Přítomná lékařka prohlásila: On byl 
Sláva bezvěrec. Z postele se však ozvalo: Jsem pravoslavný. To byla jeho poslední 
slova. Na smrtelné posteli se přihlásil ke své víře.  Vůl zná svého hospodáře a osel 
jesle svého Pána, avšak Izrael mě nezná? /Iz 1,3/. Svatá Terezička měla přání být 
míčkem v Boží ruce, být bezezbytku jeho majetkem. Není divu, že ten, který nás 
stvořil, nás považuje za vlastní. Měli bychom vědět, že mu patříme a že jsme 
na něm zcela závislí. 
K 757, 1026, 1130, 1268, 1566, 1578, 1698, 2167