srv. Nevděk, Eucharistie, Spokojenost, Modlitba, Věrnost, Oddanost, Lítost
 

1Sol 5,18  Dt 8,17 Hab 3,18 Lk 17,17  Lk 18,11 Ef 5,20 Kol 3,17 Žid 12,28

Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu       /za všechno/  Neříkej: Má síla a má ruka mi opatřila tento blahobyt    /Dt 8,2-18/  I když fíkovník nevykvete, a réva nedá plody, já přesto budu jásat  Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo se nenašel,  Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, nebo i tamhleten celník Děkujte stále Bohu za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Flp 4,6  Všecko dělejte ve jménu Pána a skrze něho děkujte Bohu   Kol 2,7  Projevujme vděčnost tím, že budeme Bohu sloužit tak, jak se mu líbí

Carothers: Dobrodružství za každou cenu, str. 50n + 
Catherová: Farmář Rosický, Topič 1933, str. 32-34
De Mello: Modlitba žáby 1, Cesta 1995, str. 238 Mangovník
Ferrero: Deset slov o víře, Ob. Portál 2011, str. 147 

De Mello: Spojení s Bohem, Cesta 1999, str. 73 +
Grün: Poselství shůry, Karmel 1999, str. 27-29
Schönborn: Cesty modlitby, Karmel 2002, str. 41

      Jedním ze slov, které maminky učí své děti je: děkuji, základ pro duchovní 
život. Písmo radí, abychom děkovali neustále a za všechno. Podstata není v tom 
slůvku děkuji, ale v určitém vnitřním postoji. Farizeus děkoval Bohu, že není jako 
ostatní lidé, zatímco celník: "Bože buď milostiv mně hříšnému" /Lk 18,13/. Pravou 
vděčnost v tu chvíli projevil celník. Byl na Bohu závislý, měl vůči němu pocit dluhu. 
Svatý Alfons radíval: Chraň se říkat: takové vedro, takové počasí, takové neštěstí. 
Nevěřící častokrát reptají méně, než křesťané. Job nás učí: Pán Bůh dal, Pán Bůh 
vzal, budiž jméno Páně pochváleno. Kdo položí ruku na pluh, již se nemá ohlížet 
/Lk 9,62/, vděčný člověk se ale přece ohlédne, aby si připomněl co vše dostal 
a za co zůstal dlužen /Dt 8 - vděčná paměť/.
K 224, 722, 1081-83, 1148, 1358-60, 2093, 2098-99, 2215, 2218, 2220, 2239, 
2588, 2603-4, 2619, 2637-38, 2648, 2735, 2834