srv. Dveře, Nebe, Boží království, Bdělost, Kříž, Ztráta, Prozíravost, Jistota
 

Mt 16,19  Iz 22,22 Mt 25,10 Lk 11,52 Zj 1,18 Zj 3,8 Zj 3,20 Zj 20,1

Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš, bude svázáno  Na jeho rameno vložím klíč Davidova domu. Když otevře, nikdo nezavře Jakmile odešly nakoupit, přišel ženich, připravené vešly a dveře se zavřely  Odstranili klíč k poznání. Sami jste nedošli, těm kdo chtěli dojít jste bránili Byl jsem mrtev, ale jsem živ na věky věků, mám klíče od smrti a podsvětí Znám tvé skutky. Otevřel jsem před tebou dveře a nikdo je nemůže zavřít Stojím u dveří a klepu, kdo uslyší můj hlas, otevře mi dveře, k tomu vejdu Potom jsem viděl anděla z nebe. V ruce měl klíč od propasti a velký řetěz

Heryán: Stopařem na této zemi, Portál 2017, str. 149
Pinknerová: Dneska jsem to stihla, Karmel 2012, str. 42
Seifert: Všecky krásy světa, Akropolis 2015, str. 46 "Klíč v závěji"
Sidon: Když umřít, tak v Jerusalemě, Ob. LN 46/1997 též Prosba

Dufour: Slovník biblické teologie, KŘAK 1991, str. 40 "Brána"
Lurker: Slovník biblických obrazů, Vyšehrad 1999, str. 99
Lurker: Slovník symbolů, Universum 2005, str. 214

      Náš Pán říká Petrovi, že mu dá klíče od nebeského království. Přesto si myslím, 
že poslední instance, rozhodující o našem přijetí do Božího království bude právě on. 
V Zj 3,20 slyšíme: Hle stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře mi, k tomu 
vejdu. Klíč není zvenku, asi ani klika. Musíme bděle naslouchat, abychom nepřeslechli, 
že Ježíš stojí u našich dveří. Možná ta chvíle tak vzácná není, protože Ježíš je za našimi 
dveřmi stále a klepe: Otevři. Až přijde ten okamžik a budeme stát u jiných dveří, snad 
nebude třeba klepat.  Ježíš se k nám bude hlásit, když jsme se k němu hlásili na zemi. 
Otevírající klíč zná. Jak kdosi naznačil, klíčem do nebe je kříž. Emauzští učedníci u 
vrátek svého domu se obrací na Pána s pozváním: Zůstaň s námi Pane, neboť se 
připozdívá a den se již nachýlil.
K 551, 552, 553, 881, 979, 981, 1444