srv. Poušť, Ticho, Stáří, Pokušení, Soustředění, Exercicie, Společenství, Blízkost
 

Mk 1,12 Gen 2,18 Kaz 4,10  Mt 6,6 Mt 14,23  Mt 27,46 Jan 5,7 Jan 14,18

Duch vyvedl Ježíše na poušť, na poušti byl pokoušen čtyřicet dní  Není dobré aby člověk byl sám. Učiníme pomoc jemu rovnou   Ž 22,2 Běda samotnému, který upadne; potom nemá nikoho, kdo by ho zvedl Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, modli se k svému Otci  Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se tam o samotě modlil Kolem tří hodin Ježíš zvolal: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?  Pane nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří Nenechám vás sirotky, zase k vám přijdu. Krátký čas a zase mě uvidíte

Kašparů: Samota a stáří, Ob. KT 6.3.2018
Kohut: Slabikář vnitřní modlitby, Portál 2016, str. 124n
Špidlík: Eucharistie, Refugium 2005, str. 82
Vácha: Neumělcům života, Cesta 2014, str. 140,144

Dolan: Kněží pro třetí tisíciletí, Kartuziánské nakl. 2016, str. 326
Grün: 50krát Ježíš, Karmel 2002, str. 155-157
Lacroix: Smysl člověka, Vyšehrad 1970, str. 106
Merton: Jonášovo znamení, Zvon 1995, str. 16,223

      Duch vyvedl Pána Ježíše na poušť, aby mohl být sám. Někdy zatoužíme 
po klidu přírody, po samotě kláštera. To je potřebná a požehnaná samota, pro 
duchovní růst nezbytná. Bonhoeffer napsal: Kdo nedovede být sám, ať nechodí 
mezi lidi. Na druhé straně bývá samota smutná, tragická. Chromý /Jan 5/ nemohl 
být uzdraven celá léta, protože neměl nikoho, kdo by mu pomohl. Matka Tereza 
si přála, aby umírající nebyli sami, aby je někdo doprovázel. A nejhorší samota o 
které se Bible zmiňuje, je ta Ježíšova na kříži, když volá: Bože můj, proč jsi mne 
opustil. Zoufalství té největší opuštěnosti prožil Ježíš sám. Pan kardinál Trochta 
naznačil, že v blízkosti smrti je člověk strašně sám, i v tom se našemu Pánu 
podobáme. 
K 371, 538, 920, 1605, 1818, 2218, 2602, 2620