srv. Záchrana, Spása, Svět, Zisk, Ztráta, Víra, Tělo, Život věčný
 

Mt 16,26 Gen 2,7 Ž 33,20 Mt 10,28 Mk 8,36 2Kor 4,16  Žid 4,12 Jak 1,21

Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši  I vytvořil Hospodin Bůh člověka a vdechl mu v chřípí dech života Naše duše s touhou vyhlíží Hospodina, on je naše pomoc, náš štít Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, duši zabít nemohou. Spíše se bojte  Vždyť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, duše se ale stále zmlazuje  Boží slovo je plné života a síly, proniká až k rozdělení duše a ducha Proto v tichosti buďte vnímaví pro to slovo, může zachránit vaši duši

Hutka: Píseň: A když bylo před kostelem, hádala se duše s tělem
Quoist: Kristus uprostřed světa, Portál 1995, str. 53
Surožskij: Tváří v tvář, Karmel 2002, str. 77
Zahradníček: Rouška Veroničina, Vyšehrad 1990, str. 35

Kolář Ondřej: Duše a tělo, Evangelický kalendář 2019, str. 77
Madre: Ale zbav nás od zlého, Karmel 1993, str. 24-29
Špidlík: Cesta Ducha, Refugium 1995, str. 18
Špidlík: Otčenáš, KŘAK 1973, str. 118n

      Víra ve zmrtvýchvstání souvisí s vírou v nesmrtelnost lidské duše. Co zbude 
z naší existence, až se tělo rozpadne na prach? Duše. Evangelium nás dnes vybízí 
k ostražitosti, abychom se starali o spásu své nesmrtelné duše. V písni z kancionálu 
zpíváme:  Jenom jednu duši máš, ach proč o ni víc nedbáš, kdybys svoji duši ztratil, 
vše ztraceno máš. S vírou v Ježíšův slib, že kdo v něj věří živ bude navěky, šli první 
křesťané do arény.  Věděli, že život smrtí nekončí, duši nikdo zabít nemůže. Lidská 
duše se projevuje v lidském těle myšlenkami, slovy, skutky. Duše je privilegovanou 
"částí" lidské bytosti do té míry, do jaké v ní, neoddělitelně spolu s tělem, spočívá 
obraz Boží /Madre/. Jaroslav Hutka připomíná odvěký svár, protože lidské tělo 
může člověka odvádět tam, kam duch nechce. 
K 33, 327, 362-67, 382, 908, 990, 997, 1005, 1022, 1034, 1052, 1503, 1703, 
1711, 1934, 2516