srv. Světlo, Kvas, Církev, Kněz, Evangelizace, Příklad, Svědectví, Opravdovost
 

Mt 5,13  Lv 2,13 2Král 2,21  Job 6,6 Mt 5,14 Mk 9,50 Lk 14,34 Jan 13,35

Vy jste sůl země, jestliže však sůl ztratí chuť k ničemu se nehodí  Každý dar své oběti solí osolíš. S každým svým darem přineseš i sůl Elizeus tam hodil sůl a řekl: Uzdravuji tuto vodu, odtud nevzejde smrt Cožpak lze bez soli jíst něco mdlého? Má nějakou chuť vaječný bílek? Vy jste světlo světa. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu Každý solen ohněm. Mějte sůl v sobě a budete žít mezi sebou v pokoji  Sůl je jistě dobrá věc. Jestliže ztratí slanou chuť, čím nabude slanosti?  Podle toho poznají, že jste mými učedníky, budete mít lásku navzájem

Gumbel: Ježíšův životní styl, Karmel 2014, str. 26
Heryán: Křesťané mají být solí, tedy menšinou, Ob. KT 7.2.2012
Pohádka "Sůl nad zlato"

Dufour: Slovník biblické teologie, KŘAK 1991, str. 483
Lurker: Slovník biblických obrazů a symbolů, Vyšehrad 1999, str. 254
Pokorný: Vy jste sůl země, Ob. ET 23.9.1998
-ms-: Vy jste sůl země, Ob. Znamení doby 3/1978

      Proč Pán Ježíš označuje křesťany jako sůl země? Asi proto, že sůl konzervuje 
a dodává chuti, je považována za nositelku zvláštní životní síly. Pokud je jí málo, je 
pokrm mdlý. Není sice uváděna na žádném jídelním lístku, ale běda, kdyby chyběla 
/Sůl nad zlato/.  Ježíš neřekl, že máme být solí pro farnost, pro církev, ale solí země. 
Sůl se uplatní tehdy, když ji dostaneme ven ze slánky /kvas/.  Zůstane-li v ní, zvlhne, 
ztvrdne. Škoda pro sůl i pro svět. V ráně pálí. To není příjemné, ale bývá to cesta k 
uzdravení. Svědectví života křesťanů je důležité. Jsme solí nebo nejsme? Nejsme-li 
solí, nebude naše svědectví přesvědčivé. Pán Ježíš nám připomíná jasné poznávací 
znamení: Pokud žijeme, nebo nežijeme ve vzájemné lásce. To od nás svět právem 
očekává. 
K 764, 782, 2611