srv. Neposlušnost, Boží vůle, Autorita, Zákaz, Výzva, Rada, Pouť, Naslouchání
 

Gen 12,4  Gen 22,9 Mt 17,5 Lk 10,16 Jan 2,5 Sk 5,29 Flp 2,8 Žid 13,17

Vyjdi ze své země. Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin  Jdi. Vystavěl oltář, narovnal dříví, svázal svého syna, a položil ho na oltář  Z oblaku: To je můj milovaný syn, toho poslouchejte!   Mk 9,7; Lk 9,35 Kdo poslouchá vás, poslouchá mne, kdo pohrdá vámi, pohrdá mnou  Jeho matka potom řekla služebníkům: Udělejte všechno, co vám řekne Petr a ostatní na to řekli: Více je třeba poslouchat Boha než lidi  Sk 4,19 Ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži     Ef 6,1; Tit 3,1 Své představené poslouchejte, bdí nad vámi a budou se za vás odpovídat

Bianchi: Klíčové pojmy křesťanské spirituality, Karmel 2009, str. 141
Brodrick: Jezuita Petr Kanisius, Refugium 2012, str. 114, 117
Le Goff: Svatý František z Assisi, Vyšehrad 2004, str. 116

Augustyn: V jeho ranách, Karmel 2000, str. 10,27,204n
Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmel 1994, str. 125,242n
Martin: Jezuitský návod na všechno, Karmel 2020, str. 298 
Špidlík: Cesta ducha, Refugium 1995, str. 104-108

      Žádat od člověka absolutní poslušnost je problematické a to dokonce i 
v kasárnách. Znamená konec osobní iniciativy, tím i odpovědnosti. Absolutní 
poslušnost může žádat jedině Bůh. Absolutní neposlušnost /!/ je také problém 
/puberta/. Zralou poslušnost je možné žádat od zralého člověka. To není otrok, 
ale syn. Poslušnost v církvi není ve smyslu držet hubu a krok, ani konformita to 
není. Poslušnost je ctnost. Kdo poslušnost vyžaduje by měl vytvořit podmínky, 
které poslušnost umožní. Podřízený nesmí být ponižován, či zraňován. Má mít 
vlastní úsudek, nést spoluodpovědnost, aby též mohl projevit vlastní iniciativu. 
Poslušnost je podmíněna schopností dialogu a od partnerů vyžaduje umění 
naslouchat.
K 144-145, 148, 151, 396, 411, 459, 461, 475, 517, 531-532, 539, 554, 564, 
615, 623, 709, 862, 908, 944, 968, 1009, 1567, 1900, 1930, 2073, 2216-17, 
2242, 2570, 2606, 2716, 2825