srv. Stáří, Povolání, Výběr, Zrání, Znalost, Zralost, Poznávání, Příklad, Vedení
 

1Král 3,7  1Sam 16,11 1Sam 17,42  Jer 1,6 Jer 2,2 Jan 13,23 Jan 19,26 1Tim 4,12

Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Dej mi proto chápavé srdce  Ještě je nejmladší, ale ten pase stáda. Samuel řekl: Nuže, pošli pro něho Spatřil Davida a pohrdl jím. Byl chlapec, plavovlasý, hezký na pohled Nevím, jak bych mluvil. Jsem příliš mladý. Neříkej: Jsem příliš mladý Praví: Vzpomínám na oddanost tvého mládí, na lásku tvého zasnoubení Jeden z jeho učedníků ležel na Ježíšových prsou, ten, kterého miloval Při ní stojí ten učedník, kterého měl rád. Řekl jí: Ženo, to je tvůj syn Milovaný! Nikdo tě nesmí podceňovat proto, že jsi mladý. Ale neopak

Holubová: Necestou cestou, Torst 1998, str. 180
Lusseyran: Nalezené světlo, Svoboda 1977, str. 123,127-128
Werich: Všechno je jinak, Olympia 1991, str. 100-101

Terezie z Avily: Kniha o zakládání, Karmel 1991, str. 10,11

      Mládí dělává chyby. Nezkušenost bývá vyvážená odvahou. Jde kupředu skoro 
nerozvážně. Svatý Jan Bosko se nasazoval pro druhé již jako mladík. Žil pro mladé, 
a mladé zval ke spolupráci. Držel se pravidla, že nejvíce se naučí ten, kdo učí. Když
si někdo z chlapců nevěřil /Jer 1/, povzbuzoval ho a pomáhal mu jak jen mohl. Kniha
J. Lusseyrana popisuje, že v rámci francouzského odboje za války to byli právě mladí,
kteří se nebáli riskovat. Staří museli být opatrní. Měli rodiny, děti, obavy, též zábrany.
Při primici mladého kněze si uvědomujeme, že svědectví jeho odevzdanosti má větší 
váhu, než zkušená gesta starších. Mládí provokuje. Nadšení, s jakým je to spojené, 
bývá výsadou mladých. Pozoruhodné je, když někdo dokáže být vnitřně mladý až 
do pozdního věku, vzpomeňme na svatého Jana XXIII. 
K 1007, 1590, 2207-08, 2526