srv. Výlučnost, Solidarita, Člověk, Úkol, Bůh, Stvoření, Život, Náhoda
 

Jer 1,5 Ž 139,1  Iz 29,16  Iz 45,5  Iz 49,1  Jan 10,3 Řím 9,20  Ef 4,11

Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal a posvětil jsem tě  Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, ty víš, když sedám, i když vstávám Což dílo, výtvor, řekne svému tvůrci: Cos to udělal, ničemu nerozumíš?  Já Hospodin jsem tě zavolal tvým jménem, mimo mne jiného Boha není  Bůh mě povolal od matčina lůna, v mateřském životě nazval mě jménem  Vrátný otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je  Ale copak může říci výrobek mistrovi: Proč jsi mě udělal zrovna takto? Určil jedny za apoštoly, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele

Boháčová: Kouzlo věcí, Ob. MF 21.11.1981
Powell: Proč žít proč umírat, Zvon 1995, str. 131

De Mello: Hledání Boha, Portál 2011, str. 97
Griffina: Jsi unikát, Ob. Brněnská tisková misie

      Ujištění o tom, že Bůh znal proroka Jeremiáše již před jeho narozením a že ho 
"vytvořil", je pozoruhodné. Právem se domníváme, že podobný přístup zaujímá Bůh
vůči každému z nás. Každý z nás je v jeho očích jedinečný. Známe ale případy, kdy
si své služebníky vybírá a připravuje se zvláštní pečlivostí. Můžeme to tvrdit o Panně
Marii, ale jistě i o Abrahámovi, Mojžíšovi, o sv. Pavlovi, o sv. Petrovi, ale také o sv. 
Františkovi, kdy ke splnění určitého úkolu potřebuje člověka určitých kvalit. Jen On
ví, že to vyvolenému služebníku přinese utrpení, nesnáze, strach i nejistotu. Ale také
ví, že ti jeho to přesto nevzdají, díky své víře, díky své lásce k Bohu, našemu Pánu 
Ježíši Kristu. Prorok Jeremiáš by nejraději utekl, ale neudělal to. Svatý Petr také, 
ale ani on svěřené stádo neopustil, svůj úkol splnil. 
K 49, 794, 1703, 2158, 2270