@CT 1 @LM 1 @RM 65 @PL 55 @TB -----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T @MT 3 @MB 3 @PO 5 @PN 1 @OP @LH 6 Ploha 1: C. S. LEWIS - Velk rozvod 4. Kapitola (str. 18 - 22) Jak se ti hmotn lid pibliovali, viml jsem si, e jejich pohyb m urit d. Kad z nich jakoby si vybral v na硍 pzran spolenosti jednoho a k tomu smoval. Zd se, e tu dojde k dojemnm scnm, pomyslel jsem si, asi nebude nejvhodnj se na to dvat. Odeel jsem tedy stranou a pedstral jsem pitom, e si trochu prohlm okol. Skupina obrovskch cedr napravo ode mne vypadala lkav. Veel jsem mezi stromy, ale chze tady byla obtn. Trva, tvrd jako diamant, drsala moje nehmotn chodidla, jako bych el po zvrsnn skle, a j trp bolest jako mosk panna ve znm pohdce od Andersena. Proletl kolem mne jaksi ptk a j mu v tu chvli zvidl. Patil k t krajin a byl stejn skuten jako trva kolem. Mohl se ckat v rann rose a ohbat stbla trvy svm dotykem. Tm souasn se mnou se od skupiny oddlil duch, ktermu jsem kal dlouhn, nebo pesnji eeno Velk Duch. Ten vak u neunikl jednomu ze zcch lid, kter k nmu mil. "Nedlej, e mne nezn," zavolal ten zc lovk za Velkm Duchem a j nemohl ne se otoit a pihlet. Tv hmotnho lovka, jednoho z tch, kte byli obleeni, ve mn؍ vzbuzovala touhu tanit. Byla nesmrn vesel a jakoby pln mld. "A se propadnu, tedy tomuhle bych nevil. To je rna, to je nespravedlnost. Co chudk Jack, co? Ty tedy vypad nramn؍ spokojen, ale j se t ptm: Co chudk Jack, co?" "Jack je tady tak," ekl ten druh, "brzy se s nm setk, jestli tu zstane." "Vdy tys ho pece zabil!" "Ano, zabil jsem ho, ale te u je ve v podku." "V podku? Chce snad ct, e v podku pro tebe. Ale co on, chudk? Le mrtv a studen v hrob." "Ale on pece nen mrtv, ani studen a tak nele v hrob. Vdy ti km - za chvli ho uvid. Pozdravuje t." "To bych tedy moc rd vdl, pro ty jsi tady, astn jako blecha," ekl Velk Duch. "Ty, zatracen vrah, zatm co j jsem piel tam dol a cel ta lta tam iju jak v prasem chlvku." "Nejdv je to trochu nepochopiteln, ale te u je to za nmi, te u ti to nebude vadit. Nem cenu se s tm te zabvat." "Co, e to nem cenu se tm zabvat? Nestyd se trochu tohle kat?" "Ne, tedy nestydm se v tom smyslu, jak to mysl ty. Nemyslm na sebe. Sebe u jsem opustil. To jsem po t vrad؍ musel, v. To bylo to jedin, co jsem mohl udlat. Ale tm to tak vechno zaalo." "J osobn," ekl Velk Duch s drazem, kter odporoval skutenmu smyslu jeho slov, "j osobn si tedy myslm, e mi oba bychom si zaslouili nco jinho. To je mj osobn nzor." "Vak to bude brzy pln jin, jak jen pestane na to myslet," ekl ten druh. "Tak tedy poslouchej," ekl Velk Duch a poplcal svho hmotnho spolenka po zdech, ani jsem vak pitom zaslechl sebemen zvuk, "j jsem byl vdycky pm lovk. Netvrdm, e jsem byl njak nboensky zaloen, to ne. Taky nekm, e jsem neml dn chyby, to taky ne, ale vdycky jsem se snail dlat to nejlep. Kadmu jsem ze srdce pl to nejlep, takov jsem byl. Nikdy jsem taky po nikom nic nechtl, nic, na co bych neml prvo. Kdy jsem se chtl napt, tak jsem si to taky zaplatil. Kdy jsem bral vplatu, tak jen za to, co jsem si skuten؍ odpracoval. Takov jsem byl a nezajm mne, jestli to nkdo uzn, nebo ne." "V, bylo by te lep o tom nemluvit." "Kdo o tom mluv? Kdo o tom mluv! J ti to nevnucuju. Jenom ti km jak jsem byl, aby bylo jasno, e ani te nechci nic vc, ne co mi pat. Ty si mysl, e m prvo mne poniovat, jo? Jenom proto, e jsi nhodou tady a e jsi tak obleen. Mimochodem, kdy jsem byl tvj f, tak to bylo jinak, vi? Mysl, e mne me poniovat te, kdy j jsem ten ubok tam zezdola. Ale j mm sv prva stejn jako ty, jasn?" "Ale ne, tak zl to nen. J nemm sv prva. Jinak bych tady nebyl. Ale ani ty nemus dostat to, co ti pat, neboj se." "No to je pesn to, co jsem kal. Ukivdili mi, to jsme si pece nezaslouil. Vdycky jsem dlal jen to nejlep a nikdy jsem neudlal nic patnho. A te jsem na tom h ne ty, zatracen vrah. To nepochopm." "Kdo v, jak na tom bude. Te ale poj se mnou a bude astn." "Pro o tom mluv, pro mne pemlouv? J ti jenom km, jak jsem byl. J chci jenom to, co mi pat. Neprosm se nikoho o jeho zatracen milosrdenstv." "Tak popros. A popros hned. Popros toho zatracenho o jeho milosrdenstv. Vechno, co tady lovk m, dostal za sv prosby. Nikdo nedostal nic proto, e si to zaslouil." "Ano, to me bt tak dobr pro tebe. Jestli tu chtj takovho zatracenho vraha, jako jsi ty, jen proto, e se v posledn chvli zatvil zkrouen, tak to je jejich vc. Ale j s tebou na jedn lodi nepojedu. Co bych tu dlal, neprosm se nikoho o milost. Jsem slun lovk a kdyby tu byla njak spravedlnost, tak jsem tady u ml bt dvno. Me jim to vydit!" Hmotn lovk zavrtl hlavou. "Tak to nedoke nikdy. Tv chodidla nikdy neztvrdnou natolik, abys doel sm a k horm. Unav t to. A potom to, co k, ani nen pravda." Kdy to kal, bylo v jeho pohledu utrpen. "Co nen pravda?" zeptal se Velk Duch nevrle. "To, e jsi byl slun mu a e jsi dlal to nejlep. Nikdo z ns nebyl slun a nikdo nedlal to nejlep, ale na tom teԍ nezle. Bh ti ehnej, k tomu nem cenu se vracet." "Ty," vykikl Duch, "zrovna ty m tu drzost mi kat, e jsem nebyl slun chlap?" "Samozejm, ale pro se k tomu mme vracet? eknu ti pro zatek jenom jednu vc. To, e jsem zabil Jacka, to nebylo to nejhor. To byl jenom okamik, a j byl pitom napl len. J ale tak zabjel tebe, ve svm srdci. Pomalu a adu let. Co m to stlo bezesnch noc a pemlen o tom, co bych ti udlal, kdybych ml pleitost. Proto jsem byl posln za tebou, abych t؍ poprosil o odputn a abych ti slouil, dokud to bude potebovat. A jestli t to bude tit, tak jet dle. J byl nejhor, ale i ostatn, kterm jsi foval, mli k tob stejn vztah. Dlals nm to tاk, a stejn tak sv en a dtem. " "Starejte se o sv vci, mlad mui," ekl Velk Duch, "moje soukrom zleitosti se vs netkaj." "Neexistuj soukrom zleitosti," ekl jeho spolenk. "Jet jednu vc ti povm," pokraoval Velk Duch, "me bt klidn, j t nepotebuju. Snad jsem jenom chudk, ale netoum po tom mt za spolenka vraha, nato poslouchat jeho pouovn. Tak j vm to dlal tاk, jo? Kdybych t tam ml zptky, tak bych ti ukzal, co je to prce." "Tak mi to uka te," ekl ten druh se smchem v hlase. "Dojt tam k horm, to bude legrace, ale teprve tam nastane podn dina." "Snad nepedpokld, e s tebou pjdu?" "Neodmtej, sm se tam nikdy nedostane! A zrovna mne poslali pro tebe." "Jo tak to je ta finta," zakiel Velk Duch hoce, ale jakoby s uritm triumfem v hlase. Nkdo ho prosil, mohl odmtnout a to mu zejm pipadalo jako urit vhoda. "Myslel jsem si, e to mus bt zatracen nesmysl. Vechno je to jedna banda, jedna proklet banda. Vyi jim, e v tom s nima nejedu, jo? To radi budu zatracenej. Piel jsem sem jen proto, abych dostal, co mi pat, jasn? Ne proto, abych koural o milost a drel se t za sukn. Kdy jim nejsem dost dobrej bez tebe, tak radi zase pjdu." Byl te v uritm smyslu skoro astn, snad mu dlalo dobe, e me vyhroovat. "Ano, pjdu dom," opakoval, "nepiel jsem sem, aby se mnou zachzeli jako se psem. Pjdu dom, to bude nejlep, k ertu s vmi vemi. Pjdu dom, to bude nejlep..." Odchzel za stlho brumln a mumln ostrou, bodajc trvou a nakonec zmizel.