http://librinostri.catholica.cz/download/SalajkaVeSvetle-OCR.pdf

Dr Antonín Salajka
VE SVĚTLE VÍRY
Katolická věrouka
VELEHRAD
nakladatelství dobré knihy
V OLOMOUCI
DOC. DR. ANTONÍN SALAJKA
VE SVĚTLE VÍRY
KATOLICKÁ VĚROUKA
DRUHÉ ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ
OLOMOUC 1948
VELEHRAD, NAKLADATELSTVÍ DOBRÉ KNIHY V OLOMOUCI



I PŘEHLED VĚROUČNÝCH PRAVD S UDÁNÍM
BOHOVĚDNÉHO STUPNĚ JISTOTY

Bofaovědné stupně jistoty jsou:
1. Článek víry, dogm a (D)1.

2. P ra v d a bohovědně jistá (J), t. j. taková, které učí bohoslovci jednom yslně a
k terá souvisí vn itřně s článkem víry. N azývá se „velm i blízká článku víry “ .

3. M ínění obecnější (Ob), t. j. m ínění většiny bohoslovců.

4 M ínění pravděpodobné (Pr), t. j. m ínění některých význačných bohoslovců.

ÚVODNÍ ČÁST
P ram eny zjevení Božího jsou: Písmo sv. a ústní podání. D. trid., vatik,
Písmo s-v. je inspirováno t. j. má Boha za původce. D, vatik.
Písmo sv. je prosto omylu. J, L ev X III.
Víra je úkon rozumu, který, o p íraje se o au to ritu Boží (vševědoucnost a p rav d o ­
mluvnost), souhlasí s pravd ou Bohem, zvláště skrze K rista a jeho Církev, zjevenou.
D, vatik.
V íra vzniká působením m ilosti a svobodným souhlasem člověka. D, vatik.
ČÁST PRVNÍ: O BOHU JEDINÉM
Jsoucnost Boží může člověk jistě poznati přirozeným rozumem z věcí stvořených.
D, vatik.
Jsoucnost Boží je článkem víry. D, vatik.
S tvořený rozum nedovede přirozenou schopností n a Boha p atřiti. D, vien. (1311}_
N a Boha p a tří vyvolení v nebesích. D, konst. B enedikta X II., flor.
P a třiti na Boha dovede rozum, pouze je-li zesílený světlem slávy. D, vien
Bůh jest každém u stvořeném u rozum u nepochopitelný. D, 4. later., vatik.
Bůh je st bytost, k terá jest sam a od sebe. D, athan, vyzn., vatik.
M etafysické bytnost Boží spočívá v aseitě. Ob.
Bůh je st bytost nekonečně dokonalá. D, vatik.
Bůh jest jediný, naprosto jednoduchý, nezm ěnitelný, věčný, nesm írný a všudypří­
tom ný. D, nic. vyzn., athan. vyzn., 4. later., vatik.
Boží poznání jest nekonečně dokonalé. D, vatik,
V ůle Boží jest nekonečně dokonalá. D, vatik.
Bůh je st všemohoucí. D, vatik.
Bůh chce sebe sama a miluje nutně. J, vatik.
Bůh všechny věci mimo sebe chce a miluje naprosto svobodně. D, kostn., vatik.
Bůh jesit podstatně a naprosto svatý, nejvýš spravedlivý, dobrotivý, milosrdný,
pravdom luvný a věrný. D, uč., vatik.

1 U článků víry je p řipojeno kde, p říp ad n ě kdy byly prohlášeny. Z kratky : uč.-uči­
telský ú řad Církve, církevní sněmy: nic.-sněm nicejský, cař.-cařihradský, efes.-efeský,
chalc.-chalcedonský, later.-lateránsk ý, vien.-viennenský, kostn.-kostnický, flor.-flo-
rentský, trid.-tridentský, vatik.-vatikánský, vyznání víry: ap. vyzn.-apoštolské vy­
znání víry, nic. vyzn.-nicejsko-cařihradské vyznání víry, athan. vyzn.-t. zv. athanáš-
ské vyznání víry.
267

ČÁST DRUHÁ! O BOHU TR OJ JEDINÉM
N ejsv ětější T ro jic e jest základní článek v íry náboženství křesťanského. D, uč.
Jest jed en Bůh ve třech osobách. T ři božské osoby jsou: Otec, Syn a Duch Svatý.
M ají jed n u a touž podstatu. D, uč., nic. vyzn., 4. later.
T ři božské osoby se rozlišují mezi sebou svými východy: Otec nevychází z nikoho,
Syn vychází z Otce, Duch Svatý vychází z Otce i Syna zároveň. D, flor.
V ycházení Syna z Otce se nazývá zplození. D, nic. vyzn., athan. vyzn., flor.
Syn vychází z poznávání Otcova duchovým zplozením. J.
D ruh á božská osoba se nazývá „Slovo“ (jm éno-D ).
Duch Svatý vychází z Otce i Syna jak o z jednoho původu a jed in ým dýcháním
D, nic.
Duch Svatý vychází z lásky Otce a Syna. J.
T ři božské osoby m ají jedin o u činnost na venek. D, 4, later.
T ři božské osoby se navzájem p ro n ik ají a v sobě přebý vají. D, flor.
T ajem ství nejsvětější T ro jice převyšuje naše poznání. D, vatik.

ČÁST TŘETÍ: O BOHU STVOŘITELI
1.
O s t v o ř e n í s v ě t a .
Bůh stvořil celý svět (hm otný i duchový) z ničeho. D, 4. later., vatik.
Bůh stvořil svět sám. D, 4. later., vatik.
Stvoření světa jest společné dílo tro jje d in éh o Boha. D, 4. later., flor.
Bůh stvořil svět na počátku času. D, 4. later., vatik.
Bůh stvořil svět zcela svobodně. D, flor., vatik.
Bůh zachovává svět. D, vatik.
Důvodem pro stvoření světa byla Boží dobrota. D, vatik.
. P rv otn ý cíl stvořeni samého je sláva Boží, druh otn ý cíl je blaženost rozumných
-tvorů. D, vatik.
Bůh všechny bytosti říd í přim ěřeným i prostředky' k posledním u cíli. D, vatik.
T vorové byli stvořeni jako tvorové dobří. Zlo má svou příčinu v tom, že tvorové
jzhřešili. D, uč.
2.
O a n d ě l e c h .
A ndělé jsou od Boha stvořeni. D, 4. later.
A ndělé jsou pouzí duchové. J, 4. later.
A ndělé byli stvořeni ve stavu nadpřirozené milosti, nikoli však ve stavu blažeností. J.
Mnozí andělé zhřešili a byli na věky od Boha zavrženi. D, 4. later.
D obří andělé nás o chraňují a po m áh ají nám. D, uč.
Každý pokřtěný člověk m á vlastního an děla strážce. J.
K aždý člověk a každá společnost (Církev, n árod atd.) m á an d ěla strážce. Pr.

3 . O s t v o ř e n í č l o v ě k a .
P rv ní lidé byli co do duše i co do těla stvořeni od Boha. D, 4. later., vatik.
P rv ní lidé byli i co do těla stvořeni od Boha přím o. Ob.
Veškero pokolení lidské pochází z prvních lidí A d am a a Evy. D, uč.
Člověk se skládá ze dvou podstatných částí: ze hm otného těla a z duchové duše.
D, 1. car., Pius
IX.
Duše je spojena s tělem tak, že jest jeho p od statn á form a. D, vien., 5. later., Pius IX
Každý člověk m á je n jed nu , jem u vlastní duši. D, 5. later. vatik.
268
Duše lidská je st po dstata duchová, k terá m á rozum a vůli. D, 4. later.
Duše lidská je st nesm rtelná. D, 5. later.
K aždá duše lidská je Bohem přím o stvořena, když m á býti spojena s tělem. J.
4.
O n a d p ř i r o z e n é m s t a v u p r v n í c h l i d í a p á d u d o h ř í c h u .
P rv ní lidé obdrželi od Boha posvěcující milost. D, trid.
T ento stav spravedlnosti a svatosti byl nadpřirozeným a svobodným darem Bo­
žím. J, Pius V. (1567).
P raro d iče p řed hříchem byli prosti zlé žádostivosti. J.
N ebyli podrobeni utrp en í a nevědomosti. Ob.
P rv n í lidé p řed hříchem nebyli podrobeni sm rti. D, trid.
T y to dary (m knopřirozené) byly jim od Boha dobrovolně uděleny a převyšovaly
stvořenou přirozenost. J.
P rv n í lidé těžce zhřešili, přestoupivše přik ázán í Boží a tak ztra tili posvěcující m i­
lost Boží. D, trid .
V šichni lidé přirozeným způsobem od A dam a pocházející (kromě K rista a jeho
matky) přicházejí n a svět obtíženi vinou, což je st hřích dědičný. D, trid.
P o d stata hříchu dědičného spočívá v nedostatku posvěcující milosti. Ob.
H řích dědičný se přenáší a šíří přirozeným plozením z otce rta děti. J , trid .
N ásledkem hříchu dědičného pozbyl člověk všech d arů m im opřirozených, nepo­
zbyl však přirozených m ohutností. D, trid.
Kdo zemře v dědičném hříchu, nemůže dospěti k p a třen í na Boha. D, flor.
Č Á S T
ČTVRTÁ: O JEŽÍŠI KRISTU
1
.
J e i í š K r i s t u s j e s t B o h o č l o v ě k .
Ježíš K ristus jest p rav ý Bůh, d ru h á osoba z N ejsv ětější T rojice. D, ap. vyzn., nic.
vyzn.
Syn Boží je p rav ý a skutečný člověk, p řija l lidskou přirozenost, skutečné tělo a
rozum nou duši. D, ap. vyzn., 1. cař., chalc., vien.
Ježíš K ristus se stal člověkem, když se z M arie P an ny narodil. D, ap. vyzn.
K ristus je p rav ý Bůh a p rav ý člověk. Božská a lidská přirozenost jsou spojeny
v je d in é osobě Kristově. D, nic. vyzn., efes., chalc.
O bojí přirozenost m á Ježíš K ristus nesm íšenou a nezměněnou. D, chalc., ath an ,
vyzn.
Syn Boží se vtělili tehdy, když se z P an n y M arie počal. D, ap. vyzn., 2. cař.
Syn Boží člověčenství nikdy, ani p ři sm rti, neodložil. D, chalc., 2. toledský.
Syn Boží člověčenství n a věky neodloží. D, cař.
Ježíš K ristus, též jak o člověk, je vlastní a přirozený Syn Boží. D, H a d ria n I., sy­
nody řezenská a fran kfurtsk á (792, 794).
Celém u vtěleném u K ristu přísluší bohopocta. D, efes., 5. cař.
člověčenství i srdci K ristovu přísluší bohopocta.
Ježíš K ristus m á dvojí vůli a dvojí činnost: božskou a lidskou. D, 6. cař., later.
K ristus člověk znal všecko, co k jeho důstojnosti a vykupitelském u ú řad u n ále­
želo. Ob.
Duše K ristova viděla od počátku po dstatu Boží. Ob.
K ristus byl naprosto bezhříšný. D, efes.
K ristus byl hříchu vůbec neschopný. J.
K ristus byl sv atý svatostí podstatn ou (skrze hypostatické spojení). Ob,
K ristus byl svatý svatostí případečnou (m ilost posvěcující), J.
269
2 . J e ž í š K r i s t u s j e s t V y k u p i t e l .
V tělení Syna Božího nebylo ani naprosto jak o takové, ani vzhledem ke stvoření,
nebo k pád u člověka, ani v předpokladu vykoupení padlého člověka, ijutné. J .
V tělení bylo nutné v předpokladu dokonalého zadostučinění za hříchy lidské. J.
V tělení Syna Božího bylo k vykoupení pokolení lidského s každé strany vhodné.
V ykoupení pokolení lidského jest potud důvodem vtělení Syna Božího, že p rav d ě ­
podobné, kdyby A dam nezhřešil, Syn Boží by se byl nevtělii. M ínění sv. Tomáše, sv
B onaventury, thom istů a j., n a př. Vasqueza, de Lugo.
Syn Boží by se vtělil, i kdyby A dam nezhřešil. M ínění sv. A lberta Vel., Scotovo a j.
Kristus jakožto prostřed ník mezi Bohem a lidm i svým utrpením a sm rtí zadost-
učinil za hříchy lidské. D, uč., vyzn. víry, efes., trid .
K ristus svou sm rtí pokolení lidské vykoupil. D, vyzn. víry, trid .
Kristus přinesl n a kříži za nás pravou a dokonalou krvavou oběť. D, efes., trid.
Z adostučinění K ristovo je samo sebou rovnocenné, nadbytečné, b a vůbec neko­
nečné. J,.
Kristus zemřel a učinil za všecky lid i zadost. J.
Kristus si zasloužil, aby jeho tělo bylo oslaveno a jeho jm éno povýšeno. Pokolení
lidském u K ristus zasloužil: odpuštění hříchů a posvěcení, všechny milosti a věčnou
slávu, vykoupil je z poroby ďáblovy, přem ohl sm rt. D, trid.
Duše K ristova, oddělivší se od těla, sestoupila do předpeklí, aby tam spravedlivým
starozákonním zvěstovala vykoupení. D, ap. vyzn,., 4. later.
Kristus vstal z m rtvých třetího dne z vlastní moci. D, uč., vyzn. víry.
Kristus vstoupil n a nebesa se svým člověčenstvím z vlastní moci. D, uč., vyzn. víry..
Kristus jako člověk sedí na p rav ici Boha Otce, odtud p řijd e soudit živé i m rtvé.
D, uč., vyzn. víry.
Ježíš K ristus je st jedin ý, svrchovaný a nejdokonalejší učitel.
Ježíš Kristus jest p rav ý a jed in ý Velekněz N ového Z ákona D, efes., trid.
Kristus byl povolán a pom azán na Velekněze p ři svém vtělení. V ykonával k něž­
ský úřad po celý život, hlavn ě n a kříži, a bude je j konati n a věky.
Ježíš Kristus, Bohočlověk, je svrchovaný král. Ď, nic. vyzn., athan. vyzn.
K ristus je hlavou lid í a v jistém sm yslu též andělů.
J.
3.
P a n n a M a r i a , M a t k a B o ž í .
P an n a M aria skutečně a ve vlastním smyslu p o ro d ila Syna Božího. Jest Boho‚ro
dičkou. D, efes., chalc.
M aria je st ustavičnou pannou (při početí, p ři porodu, po porodu). D, uč.
P an n a M aria byla zvláštní m ilostí a výsadou Boží, pro zásluhy Ježíš K rista,
uchráněna od poskvrny hříchu dědičného. Ď, Pius IX . (1854).
M aria byla za zvláštní m ilosti po celý život bez každého hříchu osobního. J.
M aria převyšuje m ilostí anděly a svaté. J.

M aria byla brzy po sm rti i s tělem vzata n a nebesa.
J.
- no, zřejmě máme nějaký starý zdroj, protže tohle je dogma !
Munificentissimus Deus:  „Neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží Maria 
byla po dokončení běhu pozemského života s tělem i duší vzata do nebeské slávy.“
rok 1950 




P a n n a M aria je st p ro středn icí m ilostí: proto, že nám d ala K rista. D. uč., proto,
že může vyprositi lidem každou m ilost J , proto, že každá m ilost je udílen a n a j e j í
přím luvu. Pr.
P anně M arii přísluší větší úcta než ostatním svatým (hyperdulie). D, uč.


ČÁST PÁTÁ: O CÍRKVI KRISTOVĚ
1.
Z a l o ž e n í a ú s t a v a C í r k v e .
Kristus bezprostředně a úm yslně založil Církev jak o viditelnou společnost, m ající
trv a ti až do konce světa. D, vatik.
270
K ristus založil C írkev jak o společnost hierarchickou, uděliv sv. apoštolům tro jí
úřad : učitelský, kněžský a pastýřský. D, uč., trid., vatiik.
N ástupci sv. apoštolů v je jic h tro jím úřadě jsou z božského p rá v a biskupové. D,
uč., trid., vatik.
K ristus založil C írkev jako společnost m onarchickou: K ristus bezprostředně a p ří­
mo sv. P etro vi slíbil a udělil prvenství pravom oci (prim át) n ad celou C írkví. D, vatik.
P rv enství pravom oci n ad celou C írkví bylo uděleno n ejen sv. P etrovi, nýbrž také
jeh o nástupcům . D, 2. lyonský, flor., vatik.
Římští papežové jsou nástupci sv. P etra v prvenství nad celou C írkví, a to z bož­
ského práva. D, vatik.
P rv enství z božského p ráv a je spojeno se Stolcem římským. Ob. Benedikt X IV .
2
.
V l a s t n o s t i a z n á m k y C í r k v e .
C írkev K ristova jak o taková je st viditelná. D, vatik.
C írkev je st dokonalá společnost. J.
Jedn ota, svatost, obecnost (katolicita) a apoštolskost jsou vlastnosti C írkve. D,
už., nic. vyzn., 4. later.
U vedené čtyři vlastnosti jsou současně znám kam i pravé Církve Kristovy. J, Pius IX .
Č tyři znám ky příslušící toliko C írkvi římskokatolické.
U vedených čtyř znám ek n em ají náboženské společnosti protestantské, an glik án­
ské a pravoslavné.
3.
Ú č e l C í r k v e , j e j í n a d p ř i r o z e n á p o d s t a t a a č l e n o v é .
Účelem C írkve jest, aby skrze ni a v ní dosáhli lidé n adpřirozené spásy. D, vatik.
C írkev K ristova je společnost po dstatn ě nadpřirozená: je tělo Kristovo, které oži­
v u je Duch Svatý. D, uč., sv. Pavel.
K tomu, aby dospělý člověk byl skutečně členem Církve, náleží, aby s ní byl spo­
je n tro jím svazkem: vyznáním víry, účastí na svátostech a podřízením zákonitým
pastýřům . J. flor., trid.
N ejsou tedy členy Církve: nevěřící, v eřejn í blud aři (form ální i m ateriáln í), ve­
ře jn í rozkolníci (form ální i m ateriální). Ob.
Skutečnými členy Církve nejsou toliko předzvědění anebo spravedliví. D, kostn.,
trid .
B ludaři a rozkolníci ta jn í jsou členy Církve, rovněž exkom unikovaní, trp ěn í a
hříšn íci (patří k tělu Církve).
C írkev je st všem lidem n u tn á k dosažení věčné spásy, a to nutností prostředku.
D, uč., 4. later., trid .
Kdo vlastní vinou až do konce života setrvá mimo tělo Církve, nemůže b ý ti spasen.
Kdo bez vlastmi viny se nalézá mimo tělo Církve, může býti spasen, p a tří-li k je jí
duši, t. j. aspoň slibem k tělu Církve.
4.
O m o c i C í r k v e .
Moc C írkve se rozděluje na moc svěcení a pravom oci. D, uč., trid., vatik.
Pravom oc Církve obsahuje moc zákonodárnou, soudní a trestnou. J.
P rv enstv í římského papeže jest pravom oc všeobecná, řád n á, bezprostřední, bis­
kupská, nejvyšší a plná. Ď, flor., vatik.
Pravom oc biskupů jest řádn á, závisí však na plné pravom oci římského papeže.
V moci učiti, udělené sboru apoštolském u a biskupům, je obsažena výsada ne­
om ylnosti v učení o víře a mravech. Biskupové, af po světě rozptýlení, nebo shro­
m áždění na ekumenickém koncilu, m usejí býti v souhlasu a ve spojení s římským
papežem . D, uč. vatik.
Římský papež, když mluví „z k ated ry “ , je obdařen neom ylností ve věcech víry a
m ravů, takže jeho rozhodnutí jest samo ze sebe, nikoli ze souhlasu Církve, neo pra-
vitelné. D, vatik.
271
P řím ý předm ět neom ylnosti Církve p řed stav u jí všecky náboženské p rav dy víry a
mravů, které jsou form álně obsaženy v pram enech zjevení Božího. D. uč.
N epřím ý předm ět neom ylnosti tvoří všechny p rav d y a věci, bez nichž by nebylo
možno poklad zjevení Božího uchovati neporušeným . J.
ČÁST ŠESTÁ: O MILOSTI A SVÁTOSTECH
1
,.
O m i l o s t i B o ž í .
Posvěcení člověka se přip isu je zvláště D uchu Svatému.
Duch Svatý sídlí v každém člověku který je živým údem těla Kristova. Ob.
M ilost úkonná skutečně jest. Bůh osvěcuje rozum přím o a povzbuzuje vůli přímo.
D 2. oranžský, trid .
V nitřní, n adp řirozen á milost je ke všem spasitelným úkonům naprosto nutná.
D, 2 oranžský, trid .
M ilost je st n u tn á nevěřícím u, aby uvěřil. D, 2. oranžský, trid.
M ilost je n utn á hříšníkovi, aby se na ospravedlnění p řip ra v il a činil pokání.
D, 2. oranžský, trid.
Milost je n u tn á spravedlivém u, k jed no tliv ým spasitelným úkonům. J
O spravedlněném u jest n u tn á zvláštní milost, aby v dobrém až do konce setrval.
D, 2. oranžský, trid.
O spravedlněném u, k terý by se měl po celý život všech všedních hříchů varovati,
je n utn á zvláštní výsada m ilosti Boží. D, 2. milevský, trid.
P ad lý člověk je schopen, aby svým rozumem poznal z věcí stvořených jednoho
Boha. D, vatik.
P ad lý člověk dovede bez m ilosti Boží vykonati přirozeně dobré skutky. N ení bez
pomoci Boží s to, aby všechen přirozený m ravní zákon zachovával. N ení s to, aby
všecka pokušení překonal. Všecky skutky věřícího hříšníka nejsou proto hříšné, že
není v posvěcující m ilosti Boží.
P rv é m ilosti nelze si zasloužiti přirozeným konáním , ani přirozenou m odlitbou si
u Boha vyprositi. D, 2. oranžský, trid.
Bůh chce vůlí předchozí spasiti všecky lidi. D, trid .
Spravedlivém u d áv á Bůh dostatečnou milost, aby mohl přikázání zachovávati.
D, trid.
Bůh dává hříšníkům dostatečnou milost, aby se m ohli ob rátiti. D, 4. later., trid .
Bůh dává i nevěřícím dostatečnou milost, aby mohli býti spaseni. J.
Vůle zůstává pod vlivem milosti svobodná. D, trid.
Dospělý, jenž chce býti ospravedlněn, musí se na to p řip ra v iti: vírou v pravdy
zjevené i jiný m i spasitelným i úkony. D, trid.
P ouhá v íra neospravedlňuje. D, trid.
Bůh o spravedlňuje hříšn íka tím, že mu hříchy skutečně odpustí a je j v nitřně po ­
světí. D, trid.
Posvěcování člověka záleží ve vlévání posvěcující m ilosti Boží. M ilost posvěcující
je n adpřirozená vlastnost, jež v duši jak o stav trvá. J.
M ilost posvěcující činí nás účastny božské přirozenosti, p řáteli Božími, p řija tý m i
syny Božími, dědici království nebeského a chrám y D ucha Svatého. J.
S posvěcující milostí Boží se nám v lév ají tři božské ctnosti: víra, n ad ěje a láska-'
D, trid., m ravní ctnosti. Ob., dary D ucha Svatého. Pr.
M ilost posvěcující se nevlévá všem stejnou měrou. Může býti rozm nožena dobrým i
skutky. D, trid.
D obré skutky, které koná člověk ve stavu milosti posvěcující, jsou u Boha zásluž­
né. D, 2. oranžský, trid .
272
S pravedlivý si zaslouží dobrým i skutky rozmnoženi m ilosti posvěcující, život věčný
a rozmnožení slávy věčné. D, trid .
M ilosti posvěcující se pozbude každý těžkým (smrtelným) hříchem . D. trid .
H říchu těžkého se dopouštím e přestupujem e-li zákon Boží ve věci důležité, vě­
domě a dobrovolně.
H řích y všední m ilost posvěcující neničí. D, trid .
2.
O s v á t o s t e c h v š e o b e c n ě .
Svátost je st viditelné, od Ježíše K rista ustanovené znamení, které svatost a sp ra ­
vedlnost (milost posvěcující) nejen naznačuje, nýbrž i působí, J.
V nější znam ení svátosti se skládá z látk y (m ateria) a ze slov (forma). Ob.
Ježíš K ristus ustanovil sedmero svátostí N ového Z ákona: křest, biřm ování, S vátost
o ltářn í, pokání, poslední pom azání, svěcení kněžstva a stav manželský. D, trid.
Svátosti u d ělu jí těm, kteří je hodně p řijím a jí, milost posvěcující. D. trid.
Jed n o tliv é svátosti u dělu jí zvláštní, účelu každé svátosti přim ěřenou milost. O b.
T ři svátosti: křest, biřm ování a svěcení kněžstva vtiskují duši p řijím ajícíh o n e­
zrušitelné znamení. D trid.
S vátosti působí m ilost jako p říčiny nástroj né, ex opere operato, činem sam ým.
D, trid.
P řisluhovatelem svátostí je zp rav id la kněz, platně vysvěcený. D, trid.
P latn ě p řisluh uje svátostm i ten, kdo m á aspoň úmysl konati, co koná C írkev.
D, trid.
Působivost svátostí nezávisí n a víře nebo na svatosti jejíh o přisluhovatele. D, trid .
Kromě sv átostí jsou svátostiny, které ustanovila Církev. J.
3,.
O j e d n o t l i v ý c h s v á t o s t e c h .
a )
Svátost
k ř t u
ustanovil Ježíš Kristus. D, trid.
L átkou křtu je přiro zen á voda. D, trid.
V západní církvi se ud ělu je dnes křest tro jím litím vody n a h lavu křtěncovu a
současným pronášením slov: J á tě k řtím ve jm énu Otce i Syna i D ucha Svatého.
V C írkvi východní se udělu je křest tro jím pohroužením ve vodě.
K řest zahlazuje všecky hříchy: hřích dědičný i všecky p řed křtem spáchané h řích y
osobní, jakož i tresty za hříchy. Pokřtěný bývá duchovně znovuzrozen a obdrží p rv o u
m ilost posvěcující. D, nic. vyzn., trid.
K řest vtiskuje duši nezrušitelné znamení. D, trid.
K řtu je k spasení nevyhnutelně třeba. D, trid .
K řest vodou nah razu je křest žádosti a křest krve. J.
Ř ádně p řislu hu je křtem biskup a kněz, m im ořádně jáh en , v čais nevyhnutelné po­
třeb y může každý člověk k řtíti.
K aždý živý a nepokřtěný může býti pokřtěn. I n em luvňata mohou a m ají b ý ti
křtěna. D, trid .
b ) B i ř m o v á n í
je pravá, od Ježíše K rista ustanovená svátost. D, trid.
V nější znam ení této svátosti je vzkládání ruky spojené s m azáním sv. křižmem^
p ři čemž se pro nášejí slova: Z nam enám tě znam ením kříže a p o silu ji tě křižmem
spasení ve jm énu Otce i Syna i D ucha Svatého. J.
B iřm ování vtiskuje duši nezrušitelné znam ení. D, trid .
Ř ádně přisluh uje biřm ování toliko biskup. D, trid .
c ) S v á t o s t o l t á ř n í
(eucharistie) je p ra v é tělo a p ra v á krev Ježíše K rista, pod způ­
sobam i chleba a vína skutečně a p odstatně přítom né. Ježíš K ristus ustanovil S vátost
o ltářn í jak o oběť a svátost. D, trid.
Ve Svátosti o ltářn í jest Ježíš K ristus s tělem a krví a s duší, se svým člověčenstvím
a božstvím vpravdě, skutečně a p odstatně přítom en. D, trid.
273
Ve Svátosti oltářn í prom ění se celá p od stata chleba a v ína v p o dstatu tě la a krve
Kristovy. Je to přepodstatněním D, trid.
V eucharistii je celý K ristus přítom en pod každou způsobou, je přítom en i v j e d ­
notlivých částech každé způsoby. D, trid.
V eucharistii zůstává K ristus tak dlouho přítom en, dokud způsoby chleba a vina
trv a jí. D, trid.
Ježíši K ristu ve Svátosti oltářní přísluší úcta a klanění. D, trid .
L átkou, z níž se eucharistie p řip rav u je , je st pšeničný chléb a víno z révy. Form ou
jsou slova K ristova: toto jest tělo mé. T ento je st kalich krvé mé, které kněz jm énem
K ristovým pronáší. D, flor., trid.
Svátost oltářní rozm nožuje v p řijím ajícím m ilost a sp oju je ho co n ejtěsn ěji s K ris­
tem, působí odpuštění lehkých hříchů, zeslabuje zlou žádostivost a zaručuje slavné
zm rtvýchvstání.
E ucharistie není k spasení nevyhnutelně potřebná. Dospělí jsou podle božského
a církevního přik ázání povinni ji p řijím ati.
Ř ádným přisluhovatelem eucharistie je toliko kněz, m im ořádným též jáhen.
H odně, svátostně a duchovně p řijím á Svátost o ltářn í pouze věřící v posvěcující
m ilosti.
Mše sv. je p rav á a vlastní oběť, od Ježíše K rista ustanovená. D, trid.
Mše sv. je s obětí K ristovou na kříži podstatně totožná. D, trid.
Fysická p o dstata oběti mše sv. záleží v prom ěňování (ve d v o jí konsekraci chleba
a vína). Ob.
O metafysické podstatě oběti mše sv. není jednotného názoru mezi bohovědci.
D osti rozšířený je tento náaor: Ve dvojím odděleném prom ěňování chleba a vína
p řed v ád í se ve svátostných způsobách Kristus jak o um írající, tajem n ě obětovaný a
zabitý. N a kříži se K ristus obětoval ve vlastní, viditelné podobě, způsobem k rv a­
vým. při mši sv. se obětuje tajem ně, svátostně, nekrvavě.
Mše sv. jest oběť bohoctná, děkovná, sm írná a prosebná. D, trid.
d )
Svátost
p o k á n í
je p rav á, od Ježíše K rista ustanovená svátost, ve které se věří­
cím odpouštějí hříchy po k řtu sv. spáchané. D, trid.
C írkev m á od Ježíše K rista moc odpouštěti hříchy, po křtu sv. spáchané. D, trid .
C írkev m á moc odpouštěti všecky hříchy. D, trid .
. C írkev odpouští, p říp ad n ě zadržuje hříchy jako p ři soudním řízení. D, trid .
V nějším znam ením svátosti pokání jsou jed n ak rozhřešení kněžské, jed n a k zk ro u­
šené vyznání kajleníkovo. L átkou je jí jsou podle většiny bohoslovců úkony k ajícní-
kovy: lítost, zkroušené vyznán! hříchů a dostiučinění.
L ítost je bolest a ošklivost duše n ad spáchaným i hříchy s předsevzetím nik dy již
více nehřešiti. T rid .
D okonalá lítost s touhou po svátosti ospravedlňuje již p řed zpovědí. J.
Dokonalé lítosti není k platné zpovědi třeba. J.
P ři svátostné zpovědi je podle božského příkazu nutno, aby k ajícník se vyznal ze
všech po křtu sv. spáchaných hříchů. D, trid.
Zpověď ta jn á , k terá byla v C írkvi od počátku v obyčeji, se shoduje s božským
příkazem vyznávati hříchy. D, trid.
Bůh s vinou odpouští vždy trest věčný, ale nikoli též všechen trest časný. D, trid .
Zpovědník je oprávněn a povinen uložiti kajícníkovi spasitelné a přim ěřené dosti­
učinění. D, trid.
O dpuštěním hříchů ve svátosti pokání obživnou ty zásluhy, k teré jsm e získali v d ří­
vějším stavu posvěcující milosti, těžkým hříchem však ztratili. Ob.
Přisluhovatelem svátosti pokání je pouze kněz ke zpovídání zplnom ocněný. D, trid .
Svátost pokání může platn ě p řijm o u ti každý pokřtěný, který zhřeší, litu je svých
hříchů, vyzpovídá se z nich a má upřím nou vůli d o stiu č in il.
Svátost pokání je všem, kteří po k řtu těžce zhřešili, nevy hn utelná k spasení.D , trid .
274
C írkev m á moc udělovati věřícím odpustky. V ěřícím jest užitečno odpustky získati.
D, trid.
e ) P o s l e d n í p o m a z á n í
je p rav á, od Ježíše K rista ustanovená svátost. M luví o n í
sv. apoštol Jakub. D, trid.
L átkou této svátosti je m azání olejem olivovým (od biskupa posvěceným) n a je d ­
notlivých smyslech. J. F onnou jsou slova: Skrze toto svaté pom azání a své předobro-
tiv é m ilosrdenství, odpustiž tobě Pán, cokoli jsi zavinil zrakem, sluchem, atd. . . .
Amen.
P řisluhovatelem posledního pom azání je kněz. D, trid.
Poslední pom azání může p latn ě p řijm o u ti každý dospělý pokřtěný, když v ážn ě
onemocní.
Ú činky posledního pom azání jsou: posila duše, zvláště k sm rtelném u zápasu. J.
zahlazení hříchů všedních, J.
i těžkých, Ob.
zahlazení zbytků hříchů a časných trestů, Ob.
uzdraveni těla, je -li to k prospěchu duše. J.
Poslední pom azání není nevyhnutelně potřebné k spasení.
f ) S v ě c e n í k n ě ž s t v a
je p rav á a vlastní, od Ježíše K rista ustanovená svátost. D, trid .
Svěcení na biskupa a svěcení n a kněze je svátost. D, trid.
Jáh en stv í je svátost. J.
N ižší svěcení (ostiariát, lektorát, exorcistát a akolytát) a p od jáhenství nejsou svá­
tosti.
O vnějším znam ení svěcení kněžstva není dosud věroučně rozhodnuto. N ejvíce
oprávn ěn je názor, že vzkládání rukou biskupových je podstatnou látkou této sv á­
tosti (u svěcení n a biskupa, kněze a jáh n a).
Form ou jsou m odlitby biskupovy p ři vzkládání nikou.
P řisluhovatelem svátosti svěceni jest pouze biskup. D, trid.
Svěcení kněžstva může p latně p řijm o u ti pokřtěný muž, k terý je s to, svůj úm ysl
svobodně pro jeviti.
Svěcení kněžstva vtiskuje duši nezrušitelné znam ení. D, trid.
g ) M a n ž e l s t v í
jak o přirozený svazek mezi mužem a ženou k nerozdílném u spole­
čenství života bylo ustanoveno Bohem v rá ji. J.
Kristus povýšil m anželství n a svátost. D, trid.
S vátost m anželství je manželská sm louva křesťanských snoubenců Svátost nelze
tedy od smlouvy oddělovati. J.
Svátostí m anželství si p řisluh ují m anželé sami. J.
V nějšíjn znam ením svátosti m anželství je vzájem ný souhlas snoubenců, že se be­
rou za manžely, slovy v čase přítom ném v yjád řený . Ob.
Svátost m anželství mohou p latn ě p řijm o u ti křesťanští snoubenci, muž a žena, mezi
nim iž není rušící překážky.
H odně p řijím a jí tuto svátost snoubenci, kteří jsou v m ilosti Boží a mezi nim iž
není závady.
Podle božského p rá v a je křesťanské m anželství spojení jednoho muže s jed n o u
ženou k životním u společenství. D, trid .
P latn é křesťanské m anželství je co do svazku nerozlučné. J,.
Cizoložství jednoho z m anželů svazek m anželský nezruší.
M anželství přirozené (mezi nepokřtěným i) může býti rozloučeno mocí „Pavlovské
v ýsady“ . J.
Křesťanské m anželství je podřízeno božskému i církevním u právu. D, trid.
C írkev m á právo stanoviti překážky manželské. D, trid .
S tátn í moc je příslušná pro občanské účinky manželského svazku. J.
275
ČÁST SEDMÁ: O POSLEDNÍCH VĚCECH ČLOVĚKA A SVĚTA
1.
O d o k o n á n í z v l á š t n í m .
Sm rt je všeobecná, t. j. každý člověk v hříchu dědičném zrozený musí um říti. D,
trid .
Sm rtí se končí doba zkoušky.
Jakm ile se duše od těla oddělí, je st Bohem souzena. J e jí věčný úděl je neodvola­
teln ě rozhodnut a rozsudek ihned vykonán. J.
Spravedliví, kteří jsou bez každého hříchu a každého trestu za hříchy, v stupují
ihned ve stav nadpřirozené blaženosti. D, ap. vyzn., flor.
V nebi p a tří spravedliví na Boha přím o. D, ap. vyzn., Benedikt X II. (1336), flor.
Blaženost je věčná a nemůže býti ztracena. D, ap. vyzn., 4 la ter
Svatí v nebi jsou hodni naší úcty. U ctív ati ostatky a obrazy svatých je dovoleno
a prospěšno.
Svatí v nebi za nás orodují. J e dobré a užitečné vzývati je o přím luvu. D, trid .
Kdo zemře ve stavu těžkého hříchu, bude věčně tre stá n v pekle. D, athan. vyzn.,
4
later.
Pekelný trest záleží po dstatně ve vyloučení z p atře n í n a Boha. D, flor.
K podstatném u trestu p řistu p u jí i skutečné bolesti. J.
T resty zavržených m ají různé stupně. D, flor.
Kdo odchází z tohoto světa, obtížen hříchem toliko dědičným , nemůže dospěti
k p atřen í n a Boha. D, flor.
Očistec je místo, kde trp í duše spravedlivých (zemřelých v m ilosti posvěcující)
časné tresty za hříchy, za které neučinily za živa zadost. D, flor., trid.
Duším v očistci můžeme pom áhati m odlitbou. D, trid .
T aké blažení v n eb i jim pom áh ají. Ob.
2.
O d o k o n á n í o b e c n é m .
P řed druhým příchodem K ristovým n a konci světa vstanou všichni lidé z m rtvých
* tým iž těly, které m ěli za živa. D, 4. later.
Po zm rtvýchvstání p řijd e Ježíš K ristus jako soudce světa a bude souditi veškero
pokolení lidské. D, a®, vyzn.






276
II. PŘEHLED VŠEOBECNÝCH CÍRKEVNÍCH SNĚMŮ
Číslo Místo
Rok Papež
P ředm ět
I. N icea (1) 325
Sylvestr I. Božství K ristovo p ro ti
A riovi
II.
C ařih rad (1) 381 Dam asus I.
Božství D ucha Svatého
p ro ti M acedoniovi
II I.
Efesus 431 C elestin I.
vtělení K ristovo p ro ti
N estoriovi
IV.
Chalcedon
451
L ev I. dvě přirozenosti v K ristu
p ro ti m onofysitům
V.
C ařih rad (2)
553
V igilius
nové odsouzení m onofysi-
tismu
VI.
C ařih rad (3)
680— 81
A gatho, Lev II.
dvojí vůle v K ristu
p ro ti m onotheletům
V II.
N icea (2)
787
H a d riá n I. uctív án í obrazů
V III. C ařih rad (4)
869— 70
H a d riá n II. východní církevní rozkol
za p a tr. F o tia
IX .
L a te rá n (1)
1123 K alixt II.
spor o in vestituru
X . L a te rá n (2)
1139
Innocenc II.
rozkol Církve, svatoku-
peetví
X I. L a terá n (3)
1179
A lex an d er III.
volba papeže, církevní
reform y
X II. L ate rán (4)
1215
Innocenc III.
reform a, křižácké výpravy,
odsouzení w aldenských,
albigenských a j.
X I I I .
Lyon (1) 1245 Innocenc IV.
klatba n ad císařem
Bedřichem II.
X IV . Lyon (2)
1274
Ř ehoř X .
spojení východní a západ­
ní církve a volba papeže
X V . V ienne 1312— 12 K lem ent V.
zrušení řád u tem plářů
X V I. Kostnice
1414— 18
M artin V.
záp adn í církevní rozkol,
Hus, reform a
X V II. (Basilej -
F errara)
Florencie
1431— 1437,
1438— 1445
E ugen IV.
spojení východní a záp ad ­
ní církve a j.
X V III. L a te rá n (5)
1512— 17
Ju liu s II.,
L ev X .
reform a
X IX . T rid e n t
1545—63 P avel III.,
Ju liu s III.,
P avel IV.
ob hajo ba katolické víry
p ro ti protestantism u,
církevní reform y
X X .
V atik án
1869— 70 Pius IV.
Pius IX .
katolická víra, C írkev, p a ­
pežské prvenství a
neom ylnost
277
III. SEZNAM KNIH K DALŠÍMU STUDIU
K . A d a m ,
P o d stata kaiolicizm u. P řeklad V. K alinayho. T rn a v a 1943.
/ .
B a l m e s ,
Katechismus základních pravd. Přeložil D r K. M iklík. P ra h a 1935.
D r J . B e n e š ,
René D escartes či Tom áš Akvinský? Problém poznání u D escarta s h le­
diska křesťanské filosofie. P ra h a 1935.
— Rozumem ke zd ro ji pravdy. P ra h a 1939.
— Duch a hm ota a theorii poznání. P ra h a 1946.
B i b l e č e s k á .
D íl prv ý: K nihy Starého Zákona. Svazel I. G enesis-Judit. Svazek II.
E ster - K niha Sirachovcova. Svazek III. Isaiáš - K nihy M achabejské. Podle obec­
ného znění latinského se stálým kritickým zřetelem k původním textům přeložil,
úvody předeslal a výkladem provází D r J a n H ejčl. P ra h a 1917-1925.
Díl druhý: K nihy N ového Z ákona. Svazek I. E vangelia a Skutky apoštolské.
Svazek II. L isty apoštolské a Z jev ení sv. Ja n a. Podle V ulgáty se stálým zřetelem
n a text původní (řecký) přeložil a úvody i výklady o p atřil D r J a n L. Sýkora.
P ra h a 1922-1923.
T . B l a t e n s k ý ,
V íra a kultura. P ra h a 1925.
D r A . B o r c h e r t ,
Animism us. P řeložil V. V ávra. P ra h a 1905. Vzděl. knih. kat. sv.
X X X V II.
E . B o u g a u d ,
Ježíš Kristus. D ůkaz jeho božství. P řeložil A. M elka. Vzděl. knih. kat.
sv. X .
— Zpověď a E ucharistie. P řeložil A. Melka. Vzděl. knih. kat. sv. LV I.
— Církev. Přeložil A. M elka. Vzděl. knih. kat. nové řad y sv. I.
P . D r S . B r a i t o O . P . ,
Z áklady. 2 . vyd. P ra h a 1941.
— Ježíš Kristus. P ra h a 1931.
— Církev. Studie apologetieko-dogm atická. Olomouc 1946.
P . D r A . Č a l a O . P . ,
L itu rg ik a pro laiky. Část II. Mše svatá. V ýklad věroučný a li­
turgický. Olomouc 1941.
F . T . C á m a r y ,
N áboženství a věda. P ra h a 1902. Vzděl. knih. kat. sv. X X V Í. PřeL
A. Frecr.
D r K . Č e r n o o k ý ,
V šeobecná psychologie. Olomouc 1919..
— M oderní psychologie. 2, vyd. P ře ro v 1937.
D r F . Č i n e k ,
Mše sv a tá v bohoslužebném řád u církevního roku. I.-IV . Oloonow
1931-1935.
P . D r M . D a c í k O . P . ,
V ěrouka pro laiky.
I. Bůh a jeh o život. Olomouc 1937.
II. Bůh ve svém díle. Olomouc 1938.
III. Bůh v Ježíši K ristu. Olomouc 1939.
IV. Bůh v duši. Olomouc 1936.
V. Bůh ve svátostech. Olomouc 1940.
V I. Bůh odplatitel. Olomouc 1941.
F . D u i l h é d e S a i n t - P r o j e t ,
A pologie v íry křesťanské n a základě věd přírodních. PřeL
D r A. Podlaha. Vzděl. knih. kat. sv. I.
E n c y k l i k a J . S v . p a p e ž e P i a X . ,
„Pascendi D om inici gregis“ . O učení m odernistů.
Přeložil a vysvětlil P. V. Smolík C. Ss R. P ra h a 1911.
G . F o u a r d ,
2 iv o t Ježíše K rista. Z franc. přeložil D. Pecka. B rtnice n a Mor. 1924.
D r F . G r i v e c ,
Kristus v Církvi. Olomouc 1938.
D r M . H a b á ň O . P .
Psychologie. 2. vyd. P ra h a 1941.
D r ] . H a n u š ,
Ú vod do srovnávací vědy náboženské. P ra h a 1920. Vzděl. knih. k at,
sv, l x x . :
K . H a s e r t - O . K a t a n n
‚ D ivy světového řád u. Podle německého vyd. zpracoval D r J.
O. M artlnovský, P ra h a 1937.
278